Dreams vs Nightmares #3

17. října 2016 v 11:46 | Anet |  Dreams vs Nightmares
(Wooo! Pořád žiju a jsem tady...)


,,Kefire..." ztuhl jsem a chytl se za srdce. Padl jsem k zemi. Věděl jsem, že by to mělo chvíli bolet, ale takovou bolest jsem nečekal. Kefir mezitím zdrhnul někam do města a já tam zůstal sám. V kleci. A čas běžel. Klec zmizela. Předtím bych si myslel, že mi Kefir trochu pomáhá, ale teď vím, že se mi jen vysmívá. Nevěří, že dokážu najít tu růži. To proto mě jen tak pustil.
I přes bolest se Liron rozběhl hlouběji do lesa. Jakmile mu to ustupující bolest trochu umožnila sebral všechny svoje síly a rozhodl se vznášet.
Vznesl se nad lesy a rozhlídl se. Neměl tušení, kde jen má začít. Co si má počít? Náhradní růže může být kdekoliv na světě a to rozhodně zabere více než 24 hodin. Pocity se v něm postupně prohazovaly. Jednou byl smutný ze ztráty svého lapače snů. Pak měl strach ze smrti, ale nejvíc v něm převládal vztek na Kefira. Nejraději by mu utrhl...choulostivou část jeho těla, jenže ani neví kde Kefir je. A to samé platí stále o jeho růži. Rychle začal vše prohledávat.

Jejich výhodou bylo to, že když chtěli, dokázali být velice rychlí a tedy takto hledat pro ně nebyl problém, jenže se rychle unaví a musí nasbírat nové síly.

*Kefir*

Seděl jsem na zemi vedle postele s růžovým povlečením, na které spí malá holčička. Ale nevypadá to, že by měla bezesnou noc, nebo nějaký skvělý sen. Ne. Měla noční můru. Po tvářích jí stékaly slzy a sem tam sebou škubala. Prostě jsem se musel usmívat. Tohle byl skvělý den. Všechno mi tak vyšlo, dosáhl jsem toho, co jsem chtěl už hodně dávno. Tak proč se uvnitř cítím tak prázdný? Jako kdybych neudělal všechno, co jsem udělat měl.
Tak tam jen mlčky seděl a sledoval hrůzou klepající se holčičku. Něco ho donutilo podívat se však z okna. Zahlídl ho. Lirona. Jak marně hledá svou růži. Potřeboval ještě chvilku. Chvilku toho sladkého pocitu. Vyskočil z okna ven a rozletěl se přímo za ním. Držel si však pořád trochu odstup. ,,Tak co, jak jde hledání?" ale odpovědi se mu nedostalo. Trochu ho to naštvalo. ,,Hej. Mluvím s tebou albíne." no jistě. Tu přezdívku neměl Liron zrovna v lásce. Taky, že na ní hned zastavil a pomalu k němu vzhlédl. ,,Jdi do háje Kefire!"
,,Ale ale, snad se nezlobíš? Je to jen taková hra...vždycky to byla jen hra. Věděl jsem, že jednou vyhraju--"
,,Ne! Nevyhrál si Kefire! Já svojí růži najdu a potom se ti pomstím! Opravdu jsem si myslel, že chceš mír! Ale mýlil jsem se. Každý nemůže mít vždycky pravdu. Nesuď knihu podle obalu, hmm? U tebe tohle přísloví neplatí..." celou dobu na něj křičel, ale následně ztišil hlas do normálu, měl kvůli bledší kůži a menšími kruhy pod očima výraz bez emocí. Skoro, jako kdyby byl už mrtvý.
A aby toho nebylo málo, přišel ke Kefirovi a vrazil mu pěstí do břicha. Měl ještě dost síly a srazilo ho to k zemi. Navíc ho začal i dusit. Naštval ho víc, než měl. Kefirovi se zatemnilo před očima a kvůli nedostatku vzduchu ze škrcení ztratil vědomí.

*sen*

Byl jsem v nějakém městě. Mohla to být nějaká vesnice ve středověku. Všichni muži, včetně mě měli na sobě krásný, draze vypadající oblek.
Procházel jsem kolem stánku se zrcadly a zadíval se na sebe. Vypadal jsem obyčejně. Ne jak jsem byl zvyklý. Obyčejný, dvacetiletý muž. A navíc velmi pohledný.
Nikdy jsem tu nebyl a přesto jsem věděl všechno. Věděl jsem, že se zde dají opravit zlomená srdce a nebo koupit nová. A já potřeboval to své opravit. Cítil jsem to.
Jak jsem tak procházel menší uličkou, mezi dvěma stánky stála dívka. Malá, drobná dívka, oblečená v červených šatech. Dokonce i její vlasy byly červené, ale oči měla černé jako dva uhlíky. Podívala se na mě a sladce se usmála. ,,Nechtěl by jste koupit srdce?" její hlas byl opravdu uklidňující.
Přistoupil jsem k ní. ,,A umíte slečno opravit zlomená srdce?"
,,Oh...to bohužel neumím. Já jen prodávám nová srdce."
,,Tak dobrá...děkuji." smutně jsem se pousmál a chystal se jít dál.
Ona mě však zastavila chycením za rukáv. Když získala mojí pozornost, ukázala na menší, nenápadné schody dolů. Nikdo tam nechodil. ,,Ale támhle dole je malý obchůdek. Heartsmith vám vaše srdce opraví."
,,Heartsmith? Děkuji mnohokrát." uklonil jsem se a ona mně taky. Šel jsem tam, po schodech dolů, jak mi dívka poradila.
Když jsem vešel dovnitř, oznámil mě zvonek zavěšený nad dveřmi a z vedlejší místnosti přišel Heartsmith. Zvláštní, vypadal jako Liron. ,,Dobrý den...slyšel jsem, že opravujete srdce."
Podíval se na mě zvláštním pohledem. Něco se mu zalesklo v očích. ,,Dobrý den pane. Ano, srdce opravuji, jinak bych se nejmenoval Heartsmith, že?"
,,Přímo se tak jmenujete?"
,,Ne, ale jméno tady není důležité. Tak mi ukažte to srdce, co chcete opravit."
Přikývl jsem a ukázal mu svoje srdce. Bylo dost poničené. ,,Dokážete tohle ještě opravit?"
,,Hmm....je skutečně velice poničené. Ale nebojte se. Opravím ho, jako že se Heartsmith jmenuju!"
Radostí jsem ho objal, což ho velice překvapilo. ,,Děkuju moc!"
Rozpačitě se usmál a pohladil mě po zádech. ,,Přijďte zítra." Když jsem se odtáhl zjistil jsem, že se i maličko červená.
Přikývl jsem tedy a odešel pryč z krámu. Venku se mi však začala točit hlava a já ztratil vědomí.

***

Probral jsem se zase u stánku se zrcadly. Byl jsem v trochu jiném obleku, zřejmě najednou bylo zítra. Šel jsem rovnou do toho krámu...no po cestě jsem ve své kapse objevil peníze a koupil jsem za ně dort. Vešel jsem do krámu a Heartsmith seděl zády ke mě. Při zaznění zvonku se otočil. ,,Oh...to jste vy."
Přikývl jsem, přišel k němu a podal mu dort. ,,To je pro vás."
,,Dort? Páni, nikdy mi žádný z mích zákazníků dort nepřinesl..." Usmál se roztomile a dort dokonce se mnou snědl. Sám mi nabídl.
,,Takže..." začal jsem. ,,Jak to vypadá s mím srdcem?"
,,Jo, to srdce...když jsem ho složil zjistil jsem, že nějaké kousky chybí. Hlavně kousky, co vyvolávají pocit, který se jmenuje láska."
,,A-aha..." Pousmál jsem se zklamaně. Zřejmě to na něj nějak zapůsobilo.
,,Nemusíte být smutný! Přijďte zase zítra. To už bude vaše srdce kompletní."
,,Děkuju Heartsmith, nevím, co bych si bez vás počal." Upřímně jsem se usmál a odešel. Zase se to všechno opakovalo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 31. října 2016 v 9:34 | Reagovat

Wow, to bolo skvelé! O.o Bude aj pokračkooo? :33

2 Snow Snow | 4. listopadu 2016 v 19:07 | Reagovat

[1]: Pokračování určitě bude :D

3 Emo Emo | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 22:48 | Reagovat

Úžasné O_O Těším se na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama