Květen 2016

The Amnesia.EXE

22. května 2016 v 2:57 | Anet |  Přeloženo
"Jak se daří bráchové?"

Ano, vsadím se, že ho všichni znají. Jeden z nejznámějších hráčů na YouTube. Přátelský, švédský hráč, PewDiePie. On je stejný jako všichni ostatní hráči na YouTube. Všichni sní o tom, jak se stanou populární, protože hrajou videohry, do kterých se zamilovali.

Jmenuju se James a stejně jako Pewds, jsem hráč. Je mi 19 let a žiju sám v Americe. Byl jsem unavený z toho, žít s rodiči a je to docela zábavné být sám - můžu si dělat co chci. Vsadím se, že je zřejmé, že nemám přítelkyni, z čehož vyplývá fakt, že jsem sám svým pánem. Měl jsem jen několik starých přátel v sousedství, ale oni jsou docela milí a přátelští. Dobrá parta kluků. Je smutné, že jsem se začal míň zajímat o mé přátele. Vše co jsem chtěl bylo být "někdo", ne jen jednoduchý fanoušek, který sleduje jiné hráče jak hrajou. VŠE co jsem potřeboval byla popularita a krásná přítelkyně. Věřil jsem, že život hráče by mě mohl zachránit od toho být pouhé ho*no, protože když jste populární hráč, všichni vás zbožňují...no všechno asi přinese čas.

Trvalo hodně času získat peníze na dobrý mikrofon a myš. Dobrý hráč potřebuje veškerou profesionální herní výbavu. Dokonce mi trvalo jen pár měsíců našetřit peníze, věděl jsem, že jsem byl připraven se ukázat.

Byl jsem připravený, ale...
Nebyl jsem schopen se rozhodnout, kterou hru bych měl hrát?

Tam bylo TOLIK úžasných hororových her, které slavní hráči hráli, tak kterou bych mohl hrát?! Přemýšlel jsem o výběru hry...hra, která mě vždy vyděsí...hra, která je velmi populární pro jistotu! To by mi mohl pomoc zaujmout uživatele YouTube...

"Amnesia-Tmavý sestup".

Docela populární hra se strašidelnými jumpscary, nemám pravdu?

Šel jsem na Google Chrome vyhledat si Amnesii. Neměl jsem peníze na nákup právní verze, takže jsem ji stáhnul z internetové stránky, i když je možné, že hra bude závadná. Někdy jsem neúspěšný ve stahování her bez virů, takže najít nezavirovanou Amnesii nebude lehký výkon.

Po hodinách bez úspěchu, jsem byl už unavený z vyhledávaní hry. Jediné, co mohu říct je to, že každá hra, kterou jsem si stáhnul, byl jen další zas*aný virus, který nešel vůbec otevřít! Už jsem se opravdu s hrou loučil...

Ale pak...

Viděl jsem další soubor s názvem "Amnesia.EXE." Naprosto jsem věděl, že "exe" věc nebude fungovat a vše, co bych dostal by bylo pár škodlivých počítačových virů, ale byl jsem zvědavý, tak jsem to stáhnul.

Trvalo to jen několik okamžiků a stáhlo se to, tak jsem to začal instalovat...

FUNGOVALO TO! Ó můj bože! Opravdu to fungovalo. Cítil jsem, že bych měl brzo umřít radostí! Byl jsem konečně připraven na můj nový herní život! Okamžitě jsem kliknul na ikonu hry. Hra se načítala opravdu dlouho. Začínal jsem být ospalý a cítil jsem, že brzo odpadnu. Věřil jsem, že hra bude fungovat v rámci příštího rána, takže jsem šel do kuchyně pro nějakou svačinu. Popadl jsem nějaké sendviče a plechovku Coca Coly, pak jsem si sedl na gauč a zapnul televizi. Cítil jsem, že bych měl mít po tomhle dni nějaký odpočinek. Každý den jsem byl unavený, kvůli mému počítači, nebo větší pravděpodobnost, že to bylo kvůli mému poněkud nudnému životnímu stylu.

Začal jsem mluvit sám se sebou po dlouhou dobu...na chvíli jsem přestal a upadl do hlubokého spánku.

-

Druhý den ráno jsem se probudil se svým sendvičem v puse. Celé mé tělo mě bolelo, protože jsem spal ve vtipné poloze na gauči. Udělal jsem krok do mého pokoje, abych zjistil, jestli je hra načtena.
...
Ale...
Obrazovka byla černá...

Začal jsem klikat na tlačítko "ON" pro opětovné zapnutí počítače, ale nezaplo se to.
Byl jsem opravdu naštvaný. Vážně!
Proč se divné věci vždycky stanou mně?!
Rozhodl jsem se stresu zbavit sám venku, protože všechno je v těchto dnech opravitelné.

To je první důvod, proč jsem vzal notebook a ukázal ho svému kamarádovi. Byl to dobrý odborník na počítačová zařízení a jiné závadní problémy. Šel jsem přes pár ulic, trvalo to dobrých pět minut než jsem byl na jeho dvoře. Klepal jsem na okno, protože on obvykle ignoruje klepání na dveře. Věří, že jediní lidé, kteří klepou na jeho dveře jsou otravní pitomí agenti. Jen jeho praví přátelé a jeho rodina klepou na jeho okno.

Můj kamarád pomalu otevřel dveře a široce se na mě usmál.

"Ach hej brácho. Já ..." Jak jsem začal mu vyprávět o svém počítačovém problému přerušil mě.

"Jo vole, já vím. Opravím tvůj počítač ... a mimochodem dnes večer budu mít večírek v mém domě!"

"Jak si to věděl?" Byl jsem překvapen, jak uhodl můj důvod k návštěvě.

"Psssh, ty máš problémy s počítačem celou dobu. Máš počítač právě v tvých rukou a právě teď. Hloupý brácho!" Zasmál se a vzal můj počítač.

"Ach yeahhh správně, a jistě, proč ne! Nech mě hádat, večírek začne o půlnoci, že?"

"Haha! Jo, jako vždycky! Uvidíme se dnes večer brácho!"

"Haha, ahoj brácho!"

Zabouchl dveře přímo před mým obličejem, a samozřejmě to bylo úplně normální pro mě tak jako tak.

-

Vrátil jsem se do mého domu. Stále jsem byl trochu ospalý, takže jsem si trochu zdřímnul před odchodem na večírek....

Otevřel jsem oči a všechno bylo tmavé. Uvědomil jsem si, že bylo opravdu pozdě! Podíval jsem se na své hodiny. Byla skoro půlnoc! Okamžitě jsem vstal a odešel na kamarádovo večírek.

Dveře byly otevřené, takže jsem vstoupil dovnitř. Moje oči bolely potom, co jsem viděl tolik světel na večírku. Všichni byli tady, ale ne naši rodiče, samozřejmě. Haha! Každý mě s radostí přivítal! Byl jsem opravdu šťastný! Měli jsme nějaké energetické nápoje a některé nezdravé potraviny během našeho času na večírku, ale začínalo být opravdu pozdě, cítil jsem, jak brzy usnu v kamarádově obýváku na gauči. Předtím, než jsem uskutečnil další z mých každodenních zdřímnutí, můj přítel, který slíbil, že opraví můj počítač mi řekl, že všechno opravil. Prosil mě, aby si mohl zahrát Amnesii se všemi, tak jsem přikývl a zavřel oči.

Probudil jsem se v ... místnosti..?

Červený nekonečný pokoj ...?

Vstal jsem a šel přes nekonečnou cestu. Nebyl jsem si jistý kde jsem? Každý můj krok bolel celé mé tělo. Už jsem byl schopen slyšet tichý smích z dálky. Vysoký, černý stín se objevil přede mnou...

Bylo to stále větší a větší a brzy jsem byl schopen vidět lidské tělo ve tvaru stínu. Nebyl žádný živý tvor na této červené cestě. Stín a já jsme tady byli jediní. Začal jsem běžet k tomu a doufal jsem, že požádám o pomoc tu věc, když tu najednou, jsem zastavil.

J-já se nemohl ani pohnout. Mé tělo prostě ... ztuhlo.

Stín se dostal blíž ke mně. Můj strach ovládl moje tělo. Začal jsem panikařit a...

Zavřel jsem oči.

Ano.

Jenom sen.

Poškrábal jsem se na hlavě a vstal. Začal jsem chodit přes všechny místnosti.

Každý ... byl pryč? Byl večírek ... ukončen?

Ale byl tam ještě jeden pokoj. Bylo to na konci chodby. Přišel jsem o pár kroků blíž. Bylo to stále tmavší a tmavší. Bylo tam malé světlo přicházející zpod dveří. Pomalu jsem je otevřel.

Červená.

Všechno....

Jen červená.

Ve středu červených barev, tam byl můj přítel. Ten, kdo slíbil, že opraví můj počítač.

Třásl se...

Brečel.

Měl kapesní nůž ve svých rukou.

Vykřikl hlasitěji s každým jednotlivým krokem, který jsem udělal. Padl jsem na kolena a objal ho.

Řekl: "O-omlouvám se ... j-já ... to m-mi přikázalo udělat všechno t-tohle ..." Ukázal prstem na mou obrazovku počítače.

Vstal jsem se svýma očima doširoka otevřenýma.

To nebyla červená místnost.

Bylo to hrozné, krev pokryla pokoj s hlubokou kovovou vůní a křikem smrti. Všichni moji přátelé byli mrtví. Jejich hrdla byly rozříznuta ... cítil jsem, že opět upadnu do hlubokého spánku. Vše co jsem udělal bylo to, že jsem otočil hlavu na obrazovku počítače.

Stejný stín ve tvaru lidského těla se na mě podíval červeno-žlutýma očima. Široce se to na mě usmálo...

Všechno začalo být rozmazané.

Všechno, co jsem viděl nebylo nic víc, jen dívka s úsměvem...

J-já věděl jednu věc.

Nebyla to jeho chyba.

Nikdo nám nevěřil.

A nikdo nikdy nebude.

Závada....

Závadná hra Amnesia.

Je ten, kdo nás zhypnotizoval ... Nemůžu ani říct co se stalo.

Ale oba víme, že brzy potkáme tu samou smrt, jako oni.



Podivný nález ve starém londýnském sirotčinci. Co je to za kostry?

22. května 2016 v 0:15 | Anet |  Special CPFF
Tak fajn, ano trochu vynahrazuju, že je to tu jako na hřbitově bez duchů :D Tak se pobavte hlavně obrázky a já se jdu snažit něco přeložit :T

Roku 2006 byly objevené zapečetěné sklepní prostory londýnského sirotčince.

Ve sklepě starého londýnského sirotčince se našli stovky velkých krabic, které skrývaly tisíce podivných nálezů a pozůstatků připomínající podivné zvířecí druhy z fantasy světa a záhadné deníky. Podivné až znepokojující nálezy budeš mít hned pod následujícím odstavcem.

Věci jsou známé jako sbírka Merrylin Cryptid a název pochází od jména jejich majitele Thomase Theodora Merrylina, cryptonaturalistu, xeno-archeologa a zoologa. Tento aristokrat a biolog se narodil v Londýně roku 1782 a svůj život zasvětil sbíráním a studiu těchto podivných kreatur a druhů. To, jestli jsou pravé, nebo jde o podvrh, nevíme. Jsou však velmi divné.









Ruský experiment se psem. Podařilo se rusům vytvořit zombie?

21. května 2016 v 23:58 | Anet |  Special CPFF
Není to creepypasta, ale Rusko je creepy samo o sobě :D A já jdu shánět dál :T



V listopadu 1943 tisíc amerických vědců na Manhattanu vidělo na videozáznamu, jak bylo mrtvé zvíře přivedeno zpět k životu.
Podivný experiment měl probíhat takto. Nejprve vědci odčerpali krev z těla psa a patnást minut po tom, co jeho srdce přestalo bít, načerpali krev zpět do neživého těla se strojem nazývaným autojector, který sloužil jako umělé srdce a plíce. Brzy pes začal dýchat a jeho srdce začalo bít. Během dvanácti hodin byl pes na nohou, vrtěl ocasem, štěkal, úplně se zotavil.

Film vysvětlil práci skupiny ruských vědců pod vedením Dr. Sergeja Bryukhonenko na USSR Ústavu experimentální fyziologie a terapie v Moskvě. Vědečtí dicáci si mysleli, že toto dílo mohlo posunout zpoustu údajných biologických nemožností do sféry možného. Dva další psi, na kterých byl experiment vykonaný roku 1939 jsou údajně stále živí a zdraví.

Autojector může též udržovat psí srdce bít mimo jeho tělo. Oddělenou psí hlavu udrží naživu tak, že hlava se umí olizovat, hýbat ouškama, ale jen po dobu asi patnáct minut - potom se krev odstředí a začnou se rozpadat tělesné buňky.

1. část
2. část

Silvestr Creepypasty - 3. část (1. polovina..."polovina")

20. května 2016 v 14:08 | Anet
*Snow*

Jakmile mi Soňa zmizela za rohem, vběhla jsem "nepozorovaně" k BENovi do pokoje a zavřela za sebou dveře. Opravdu. Počítač byl pryč. Vykoukla jsem z okna a viděla jí, jak běží do lesa k městu. Všechno to vypadalo tak v pořádku, ale proč mě někde hluboko dráždil ten nepříjemný pocit podezření? Asi se z toho pocitu zblázním, jako by mě to zevnitř užíralo. ,,Tak dobře, uvidíme co máš za plány." mírně škodolibě jsem se u toho ušklíbla a vyskočila z okna ven. Bylo to nízko, tak proč se zbytečně zdržovat?

*Agnes*

Všichni mi jen přidělávají starosti. Normálně bych se o tohle nestarala, ale dřív nebo později by za mnou stejně zase přilezli. ,,Znáš dobře hru The Legend of Zelda, že ano? Je tam někdo...ze zlé strany nebo tak?"
,,Musíš trochu upřesnit. Těch je víc..." bože, dej mi sílu.
,,Teď nevím jak se jmenuje, ale je jako ten hlavní, jen je zlý..."
,,Oh, myslíš Dark Linka?" no konečně jsme se někam dostali. Tyhle hry opravdu nehraju.
,,Jo toho. Tak...on a BEN se nesnáší a teď má Dark příležitost BENa navždy zničit, protože jsi ho uvěznila do jeho videohry. Důležité tam je to JEHO."

(takto dámy a pánové to vypadá, když chcete něco za každou cenu dokončit a nemáte šajnu jak, tam píšete random slova a navíc ve škole a chcete mít nad 1 000 slov qnq tohle si odečtu >~>)

,,Ale to by neměl být takový problém, ne? Stačí ho z počítače dostat pryč a--"
,,Ne! Ne...ty to nechápeš. Zablokovala si mu cestu. Je možné dostat věci tam, ale ne zpátky. Ani já nevím co s tím, je to těžký než mít zablokované obojí. Mohla bych se o to pokusit, ale bude to trvat několik hodin a to ani nevíme co se tam s BENem děje."

(omlouvám se, ale opravdu nevím jak dál, ale potřebuju to už dopsat a nic mě nenapadá, ocenila bych vaše nápady jak to může proběhnout dál a jak to skončit, ať už do komentů nebo do zpráv, opravdu potřebuju poradit)


Aids - nemoc chudých (aneb. když je Anet bez nápadů)

16. května 2016 v 21:16 | Anet
Fajn. Tohle není creepypasta. Jde o článek ze starých novin -no jo, dlouho jsem nic nevydala, tak asi proto-. Zaujal mě na tom ten obrázek (to mi připomnělo creepypastu), tak snad to někoho zaujme ^^
Spíš jde o to, aby bylo trochu poznat, že jsem na tohle tady nezapomněla. Článek není z internetu, musela jsem ho pracně přepsat, aby jste si nemysleli ^^
(možnost výskytu chyb a překlepů, pokud se chyba opakuje, v té době se to tak psalo)


2. prosince 1991
V prosinci uplyne deset roků ode dne, kdy o aids vyšel - ve speciolizovaném lékařském časopise New England Journal of Medicine - první odborný článek. Za ta léta se podařilo, především díky moderní biologii, ledacos - odhalit virus HIV, který aids vyvolává, najít lék, jenž průběh onemocnění alespoň zpomalí, a vyvinout první vakcíny, ty se v současné době ověřují na dobrovolnících. Přesto se aids lavinovitě šíří dál. Nemluví se již o epidemii, nýbrž o pandemii. USA se 170 tisíci nemocnými je zemí nejvíce postiženou, následuje Uganda, Tanzanie, Brazílie... Na celém světě trpí aidsem celkem 350 tisíc lidí.

Chmurná prognóza
Výskyt aids dnes hlásí prakticky všechny země světa, avšak udávaná čísla jsou právě jen špičkou ledovce, kterou můžeme zahlídnout. Skutečný stav nepostihují především proto, že mnohé země si nemůžou dovolit v potřebném rozsahu aids testovat - zejména se to týká chudých africký a asijských států. Navíc to, co se registruje nyní, je vlastně obraz situace, která byla před deseti lety. To je totiž přibližně doba nezbytná k tomu, aby příznaky nemoci byly patrné.
Odhadovat příští vývoj není snadné. Nová zjištění však potvrzují už dřívější předpovědi, že v nejvíce postižených oblastech může aids způsobit úbytek obyvatel. Zejména vyhlídky zemí třetího světa jsou neradostné. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace v nich v roce 1985 žilo 30% z celkového počtu lidí infikovaných virem HIV. Koncem tisíciletí to však má být už celých 90 % - a to z 25 až 30 miliónů lidí, o nichž se předpokládá, že budou tímto virem napadeni.

Nebezpečná láska
Už neplatí, že se aids šíří především mezi homesxuály. A přestože i dnes je častou cestou nákazy krev, hlavně na jehlách narkomanů, je aids v podstatě chorobou přenášenou sexuálně. Od klasických pohlavních chorob - syfilis a kapavky, které jsou dnes ve světě opět na vzestupu - se aids liší tím, že je nevyléčitelný.
Lidé se však milují všude. Proč tedy je aids méně častý v zemích bohatých? Vysvětlení je poměrně snadné. Ve velkých městech bohatých zemí jsou počty mužů a žen víceméně v rovnováze. Velká města chudých zemí přitahují mladé muže - slibují najít práci, zbohatnout. Proto v nich muži svým počtem mnohonásobně převažují nad ženami. Přicházejí sem však i mladé ženy a dívky - také jdou za prací a výdělkem a mnohdy končí jako prostitutky.
Život v takovýchto aglomeracích s sebou nese častěji než jinde střídání partnerů, prostituci. Klasické pohlavní choroby se zde neléčí tak důsledně jako v zemích bohatých. Přes sliznici postiženou jinou pohlavní nemocí má virus aidsu cestu do organismu velmi usnadněnou.

Varovný případ Thajska
Podle odhadu úřadu předsedy thajské vlády je dnes v zemi infikováno virem HIV 300 až 400 tisíc lidí a někteří odborníci se domnívají, že toto číslo se může během roku až zdvojnásobit. Hlavní příčinou je zde zřejmě prostituce, významný ekonomický prvek rozvíjející se země. Přestože je v Thajsku zakázána, společensky se toleruje a mnohamiliónová thajská metropole Bangkok světově proslula jako město hojné, levné lásky.
Udávané počty prostitutek se v Thajsku výrazně liší - pohybují se od 200 tisíc do 2 miliónů. I podle velmi střízlivých spodních odhadů si však zde prostitucí vydělává každá čtyřicátá žena ve věku 13 až 29 let. Ministerstvo zdravotnictví se domnívá, že 14 procent z nich je infikováno virem HIV.
Světová zdravotnická organizace vzala v úvahu počet narkomanů, prostitutek, jejich zákazníků a jejich dalších partnerů a dospěla k závratnému číslu 8 až 9 miliónů lidí ohrožených dnes v Thajsku aidsem. Varovné hlasy rovněž upozorňují, že nákaza se začíná šířit za hranice. Ekonomický vzestup země poskytl thajským děvčatům jiné možnosti výdělku a do země nyní přijíždějí vydělávat prostitucí děvčata odjinud. Když se vracejí, virus si odvážejí s sebou...

Každé nové onemocnění je zbytečné!
Na rozdíl od jiných epidemií, které decimovaly či dosud decimují rozvojové země, neexistuje v boji proti aidsu účinná strategie, kterou by vlády mohly vyhlásit a začít uplatňovat. Jeho šíření neovlivní vysušení bažin, jako tomu je v případě malárie, ani fungující kanalizace, která pomáhá potlačovat choleru, ale ani dosud nejspolehlivější preventivní opatření proti mnoha nemocem - lepší výživa. "Jedinou zbraní, kterou proti aidsu máme, jsou prezervativy," prohlásil jeden z delegátů letošní konference o aidsu v italské Florencii.
Šest miliónů lidí nakažených virem HIV v Africe s centrem infekce v subsaharských zemích a asi jeden milión v Asii, která je ovšem víc ohrožena než Afrika, protože v ní žijí téměř tři čtvrtiny veškerých obyvatel světa, konstatovalo se dále na konferenci. Otázka peněz je tu ovšem klíčová. Zaznělo zde například i to, že mnohé africké státy mají dnes na zdravotnictví stejné množství peněz jako v šedesátých letech, v průměru 3,5 dolaru na hlavu. Pro srovnání - v USA či Skandinávii je to částka 1 000 dolarů. Za 15 měsíců, což je dnes průměrná doba přežívání nemosných s plně rozvinutou chorobou, přijde léčení jednoho pacienta v USA na 75 tisíc dolarů.
Jistou naději představují vakcíny, které se nyní ověřují v USA a západní Evropě. Světová zdravotnická organizace doufá, že alespoň některé budou k dispozici během tří let, aby se mohly začít testovat ve čtyrech rozvojových zemích . Brazílii, Rwandě, Thajsku a Ugandě, částečně vybraných pro vysoké procento infikovaných. Zatím jediné, co může zásadně pomoci, je přesvědčit lidi, aby změnili své sexuální chování. Je to stejná strategie, která se osvědčila v boji proti klasickým pohlavním chorobám. Osvědčila se i u amerických homosexuálů, mezi nimiž procento nákazy aidsem v nedávných letech výrazně pokleslo. A jako u každé epidemie, platí i v případě aidsu, že opatření zavedené v počátku epidemie je mnohem účinnější než stejné opatření později. Čas běží.

Veronika Maxová



Takto se - podle kresby z 18. století - chodilo na návštěvu k lidem nakaženým morem. Oděv byl ze saiánové kůže, oči v masce z křišťálu a nos naplněný vonnými esencemi. Možná by se tak rádi oblékli i někteří naši spoluobčané, alespoň ti, kteří v nedávném výzkumu veřejného mínění sdělili, že by za sousedy nechtěli mít, kromě Romů atd., také nemocné aidsem. Přitom přenos viru HIV je velmi obtížný. Nejvíce je ho v krvi a ve spermatu, v menším množství je v poševním sekretu a mateřském mléku. K infekci může dojít při předání velkého množství krve (například při transfúzi) nebo při opakovaných menších dávkách. Bylo by velmi zlé, kdyby podobné postoje veřejnosti způsobily, že ti, co mají podezření na nákazu, lékařskou pomoc neyhledají. Včasná léčba průběh nemoci významně zpomalí a mnohé další před infekcí uchrání.