Dreams vs Nightmares #2

12. ledna 2016 v 20:24 | Anet |  Dreams vs Nightmares
Nastaly Vánoce. A lidem něco scházelo. A to právě většina cukroví. Liron už měl po práci, tak si posbíral co mohl a teď to ujídal z jeho tašky. Snědl to docela rychle, jen ho potom bolelo břicho. Ani si nevšiml Kefira, který ho celou dobu pozoroval. ,,Hmm...tak cukroví...uvidíme, kdo se bude smát naposledy." škodolibě se ušklíbl a začal po městě schánět víc sladkého. Jeho plán byl jednoduchý. Vybrat všechno cukrový a až bude mít Liron zase chuť, ve městě už nic nebude. Čekat se mu nikdy nechce a Kefir mu přichystá past. Když se vrátil na místo, Liron zmizel. ,,Teprve to začíná."
,,Ale notaaak, co se stalo s cukrovím?~" zanadával Liron a dál hledal cokoli, co by se jen chutí podobalo sladkému. Pak však něco ucítil. Cukroví, ale v lese. Přišlo mu to zvláštní a snažil se odolat. A po chvíli už to nevydržel a rozletěl se na to místo. Našel to co chtěl. Obrovská hromada cukroví. Cítil jak se mu rozšiřují zorničky. ,,J-jenom krok..." vydechl a skočil do té hromady. Ale najednou náraz. Prudce otevřel oči. Měl sice cukroví, ale spadla na něj těžká, kovová klec. A navíc neměl lapač snů. ,,C-co je to?! Kefire!!" zařval na tvora, který stál opodál. V jedné ruce klíc od klece a ve druhé lapač snů. ,,Tak co? Jak se ti líbí tvůj nový domov? Spoustu cukroví na tvůj vkus?"
,,Jak o tomhle sakra víš?!"
,,Měl by jsi se hlídat." zasmál se, spolkl klíč a lapač snů bez milosti roztrhal. Liron bez něj měl o mnoho menší moc. Bezvládně na něj hleděl. Pohledem prosil. Začaly mu najednou těžknout víčka. Snažil se neusnout. Jenže se mu to nepodařilo. Vypadal skoro jako mrtvý.

*sen*

Liron otevřel oči. Byl v nějaké komnatě či kde. Komnata byla skvěle osvětlena. Prostřený stůl, hořící krb. U stolu křeslo, opěradlem obrácené ke dveřím. Liron zkusí dveře otevřít. Nejde to. Nakonec si sedne do křesla ke stolu. Přisune si k sobě zákusek, ale neochutná. Dveře za ním zaskřípaly. Má strach, strne a skoro nedýchá. ,,K-kdo je to?" nic se však neozývá. ,,Kdo je to?" zeptá se podruhé, trochu odvážněji. Nadechne se a chce se ohlédnout.
Nějaký mužský hlas za ním vykřikne: ,,Neohlížejte se! Zůstaňte tak!"
Trhne sebou a raději se neotočí. ,,Kdo jste...?"
,,Smím tu s vámi chvilku zůstat?" hlas promluví tišeji, ignoruje jeho otázku.
,,Vy jste tu pánem...aspoň se domnívám."
,,Ne! Pánem jste tu vy. Nenechte se rušit. Jezte."
,,Nemůžu."
,,Polekal jsem vás snad?"
,,Je nepříjemné mít v zádech cizího člověka...."
,,Člověka...řekl jste?" pronesl tiše, skoro až pro sebe. ,,Nebudu vás už obtěžovat. Dobrou noc..." ozvalo se zavření dveří.
,,Dobrou...noc?" podíval se z okna ven. Už se stmívalo. Začínal zase ztrácet vědomí. Co se to sakra děje?

***

Znovu se probere. Má na sobě krásný oblek a stojí před nějakými dveřmi. Neví proč, ale otevře je. Je to ta samé komnata. Na stolu je opět prostřeno. Pomalu k němu přijde a sedne si do křesla. Dveře opět zaskřípají. Liron se blaženě usměje a napřímí. ,,Dobrý večer..." řekl rovnou a čekal odpověď, ale řekl to skoro...až smutně.
,,Dobrý večer. Děje se něco? Proč jste smutný? Nebo se něčeho bojíte?"
,,Bojím se lži..."
,,Podezříváte mě, že vám lžu?"
,,Ne, to ne...ale mám strach, že já lžu sám sobě." povzdychne si a opře se o opěradlo.
,,Nerozumím vám."
,,Je to jako včera. Přišel jste a stojíte za mnou. A já se nesmím ohlédnout, nesmím vás vidět. Ani nevím, jak se jmenujete a jestli je tohle vůbec skutečnost. Mluvíte tak tajemně. Pořád jen tajemství! Ale kdybych se vám aspoň jednou mohl podívat do očí, jen na okamžik...oči řeknou často víc než hlas! Víte, proč jsem se včera neohlédl? Proč jsem stále zády k vám? Ne proto, že si to přejete, ale protože se bojím podívat!" málem se ho zmocňuje hysterie. Setře si pár slz. ,,Bojím se, že bych nikoho neviděl. Kdybych se podíval, že bych zjistil hroznou skutečnost. Že jsem tu sám, že hlas, kroky, dech, zvuk pohybu, co slyším jsem si vymyslel! Že mluvím sám se sebou!" prudce vstane. ,,Zblázním se, jestli to takhle opravdu je! Ale jednou se ohlídnu, ať už řeknete cokoli!"
Pomalu začne ustupovat. ,,Nemluvte tak! Uklidněte se! Už bych nikdy nepřišel a pak byste byl teprve sám! Věřte si - já jsem tady. Není to vaše představivost. Mluví k vám skutečně živá bytost!"
Linor si zase pomalu sedne, setře si rukávem další slzy. je mu líto, že ten oblek takhle ničí. ,,Chci vám věřit. Máte tak milý hlas, ten nemůže jít z neupřímného srdce." na chvíli se odmlčí. ,,Vás něco trápí?" chvíli se mu nedostávalo odpovědi.
,,Moje duše...mám-li vůbec duši. I kdybych jí měl, bude smutná, zbytečná...jako vodotrysk v dešti. Vaše duše je jistě velmi milá, půvabná jako vaše tvář!"
,,Lichotíte mi." pousměje se. Mne si nervózně zápěstí.
,,V lichotkách se nevyznám. Můj osud mi nedovoluje, abych mluvil lehkomyslně."
,,Na krásné tváři přece nezáleží...pokud nemáte dobro v srdci, je vám vnější krása k ničemu."
,,Krása je vzácný dar. Velká přednost."
Tiše se zasměje. ,,Asi jste dlouho nežil mezi lidmi. Poznal byste, že jsou jiné přednosti a ty krásu přetrvají. Půvabná tvář...copak jste mě viděl?" usměje se mile. ,,Díváte se mi jenom na záda. Třeba jsem šeredný jako...jako nějaké zvíře."
Najednou na něj začne křičet: ,,Mlčte! Mlčte!" upustí růži, kterou mu chtěl dát a rychle couvá pryč. Linor rychle vstane a otočí se. ,,K-Kefire..?" vytřeští vyděšeně oči. Kefir rychle uteče. Dveře se za ním zavřou. Linor k nim přiběhne a pokusí se je otevřít. Je zamčeno. Všechny věci v místnosti zmizí a začne to pohlcovat temnota. ,,Kefire! Nenechávej mě tady!!" vřískne už s dalšími slzami v očích...najednou se probudí.
-
Prudce dýchá a zmateně se rozhlíží. Stále je v té kleci. Sladkosti jsou kolem něj. Kefir se nevrátil. ,,B-byl to jen sen..." pokouší se uklidnit, ale marně. ,,Kefire...proč prostě nemůžeme být přátelé?" zavzlyká, pak si něčeho všimne. Nemá u sebe svojí bílou růži. Začne jí hledat. ,,C-co...k-kde je..?" dojde mu to. ,,KEFIRE!!!!!"
,,Copak copak?" ozve se za ním hlas. Stejný jako ve snu, ale už mu nepřijde krásný, ale škodolibý. Otočí se. ,,Kefire...tohle přece nechceš udělat...."
,,Blázníš? Po tomhle toužím už zpoustu času!" zasměje se a růži přímo před ním zničí.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sonaj1 sonaj1 | 13. ledna 2016 v 21:28 | Reagovat

Pretoto nerada čitam nedokončene pribehy, je to užasne a chcem už vediet pokračovanie inak sa zblaznim :'D :3

2 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 13:12 | Reagovat

To je wžumikózní! 8-O O_O

3 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. září 2016 v 23:08 | Reagovat

NE-!!! NE!!! A ZAČNE MĚ TO BAVIT A ONA TO USEKNE TAKHLE! OH MY GOD ALE VÁŽNĚ, POKUD NEBUDE POKRAČOVÁNÍ, NEBUDEŠ ANI TY!! XD protože jsi mě teď dost napnula a vypadá to prostě super a prostě... POHNI XDDD

4 Snow Snow | 18. září 2016 v 21:47 | Reagovat

[1]:

[2]:

[3]:  je to rozepsaný, donuťte mě to dopsat! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama