Leden 2016

Silvestr Creepypasty - 2. část

20. ledna 2016 v 16:46 | Anet |  Special CPFF
(na obrázku Janet a Snow~chibi / schválně kratší kapitola)



,,Hej Jacku! Kde je BEN?" okřikla jsem Eyeless Jacka, který se zrovna snažil zdrhnout se zásobou ledvin snad na celý rok. S trhnutím se na mě "podíval" a zastavil. ,,Netušil jsem, že zrovna ty ho budeš hledat. Naposledy jsem ho viděl jít se Soňou do jeho pokoje...dokážu si představit co dělaj--"
,,Jacku! Ty perverzákuu!" ozvalo se za ním. Než se otočil praštila ho Janet prkýnkem do hlavy.
,,Ale notaaak, snad si nemyslíš, že je BEN nějak slušnej, nebo snad jo?" ušklíbl se a sundal si masku, Janet se z jeho očí vždycky dělalo špatně. ,,Agh nandej si to zpátky!"
,,Klid vy dva! Chováte se hůř než sourozenci!" okřikla jsem je a šla k BENově pokoji. The Nurse Ann mi toho červa...nebo co to bylo už vyndala, měla jsem to sešitý na podbřišku. Chtěla jsem mu ho ukázat, protože jsem ho měla ve sklenici-ano, doufala jsem, že se mu udělá špatně, to byl účel.
Najednou z jeho pokoje vyšla Soňa a trochu zaskočeně se na mě podívala. V rukách držela nějakou krabici.

*Soňa*

Nebylo zrovna moc času se tu vybavovat s vypnutým počítačem. Musela jsem ho odnést dřív, než si toho někdo všimne. Popadla jsem prázdnou krabici a dala do něj počítač se všemi ostatními věcmi, aby vůbec fungoval. Zalepila jsem krabici lepenkou. ,,Tak fajn, už to jen odnést." usmála jsem se vítězně, zvedla krabici a vyšle z pokoje. Tam moje nadšení opadlo. Zase ta Snow. Nedá mi pokoj. ,,Co chceš?" zeptala jsem se milým tónem, jenže falešným. Ale u mě to stejně nějak nikdo nepozná.
,,Šla jsem za BENem, je uvnitř? Chci mu něco ukázat." odpověděla. Viděla jsem tu sklenici a už se mi dělalo špatně. ,,BEN...tady není. Mám mu něco vyřídit?"
,,Jen, že jsem ho hledala. Co máš v té krabici?" zeptala se mě a já trochu ztuhla. Hledala jsem rychlou výmluvu. ,,Um... BENův počítač..." blahopřeju sama sobě za originalitu.
,,On ti dovolil si ho půjčit?" sakra proč se pořád ptá? Musím se jí nějak zbavit.
,,Nesu ho do města, aby ho opravili. On ho dokáže akorát zavirovat, opravit ne. Už opravdu musím. Sbohem." uculila jsem se a zdrhla do lesa, směrem k městu. Konečne sami.

*Agnes*

Taková otrava. Pořád někomu pomáhat. Alespoň, že nemám city. Huh? Není to Soňa? Zajímalo by mě, co má v té krabici. Ale neměla bych to řešit. Netýká se mě to. Ona není taková, že by něco provedla. I když...každý dělá chyby. Vstala jsem ze země, oprášila se svou jednou robotickou rukou a šla za ní. Nezajímalo mě to, ale náhoda je blbec. Hrubě jsem jí chytila za rameno, jinak to ani bez citů neumím. Docela jsem jí vyděsila. ,,Kam neseš tu krabici? A co je v ní?" pevně jsem jí držela a čekala na odpověď.
,,N-no je to BENovo počítač, nesu ho opravit a--"
,,Opravit? Mohla bych ho opravit." vím, že lže, ale napřed jí v tom budu hezky dusit. Neunikne.
,,Ne, to je v pohodě. Odnesu jim ho tam." usmála se falešně a chtěla odejít, já jí však krabici vyrvala z ruky. ,,Tak jdeme." usmála jsem se...taky falešně, ale jak už jsem řekla, jsem bezcitná. Otočila jsem se a šla na druhou stranu. Soňa šla za mnou, zabodávala pohled do země.

***

Přišly jsme k ukrytému vchodu do mojí laboratoře. Odjistila jsem dveře a zatáhla Soňu dovnitř. Dveře se za námi zavřely. Aspoň už jí nebudu muset tolik hlídat. Musela by získat kód ke dveřím a ten ode mě nedostane.
Položila jsek krabici na stůl, odtrhla pásku a...počítač? Byla jsem zmatená. Myslela jsem, že lhala, ale ten počítač tam byl. Že bych si dobrovolně přidala práci? To snad ne! ,,Tak co je s tím počítačem?" zeptala jsem se a vyndala ho z krabice. Zapla jsem ho.
,,No...tak seká se a taky...tam BEN omylem naprogramoval svůj virus..." ah, nemýlila jsem se. Nebyl pokažený. BEN byl v něm, ale proč? Začala jsem zkoumat soubor "BEN.exe" a Soňa byla čím dál neklidnější. ,,Soňo...víš co jsi udělala?" otočila jsem se a zabodla do ní svůj kamenný pohled. Zřejmě sebrala odvahu.
,,Už jsem toho měla dost! Dřív trávil BEN nejvíc času se mnou, ale teď je tam Snow a já se k němu ani nedostanu! Chtěla jsem ho jen pro sebe!--"
,,Drž hubu! Kvůli tobě je teď BEN ve velkém nebezpečí a to jen kvůli tobě!" vykřikla jsem na ní. Byla jsem naštvaná, BEN může navždy zmizet.
,,V ne-nebezpečí...?" vykoktala ze sebe a stála tam chvíli jako tělo bez duše. City si s ní pohrávaly.
,,Ale vždyť je jen v počítači...jako vždycky...jen nemůže ven, nic mu to neudělá!" pronesla konečně.
,,Ne...není to jako vždycky."

(Tak co si myslíte, že BENovi hrozí? :3 když tak můžete hádat a napsat svůj typ do komentářů :D)

Dreams vs Nightmares #2

12. ledna 2016 v 20:24 | Anet |  Dreams vs Nightmares
Nastaly Vánoce. A lidem něco scházelo. A to právě většina cukroví. Liron už měl po práci, tak si posbíral co mohl a teď to ujídal z jeho tašky. Snědl to docela rychle, jen ho potom bolelo břicho. Ani si nevšiml Kefira, který ho celou dobu pozoroval. ,,Hmm...tak cukroví...uvidíme, kdo se bude smát naposledy." škodolibě se ušklíbl a začal po městě schánět víc sladkého. Jeho plán byl jednoduchý. Vybrat všechno cukrový a až bude mít Liron zase chuť, ve městě už nic nebude. Čekat se mu nikdy nechce a Kefir mu přichystá past. Když se vrátil na místo, Liron zmizel. ,,Teprve to začíná."
,,Ale notaaak, co se stalo s cukrovím?~" zanadával Liron a dál hledal cokoli, co by se jen chutí podobalo sladkému. Pak však něco ucítil. Cukroví, ale v lese. Přišlo mu to zvláštní a snažil se odolat. A po chvíli už to nevydržel a rozletěl se na to místo. Našel to co chtěl. Obrovská hromada cukroví. Cítil jak se mu rozšiřují zorničky. ,,J-jenom krok..." vydechl a skočil do té hromady. Ale najednou náraz. Prudce otevřel oči. Měl sice cukroví, ale spadla na něj těžká, kovová klec. A navíc neměl lapač snů. ,,C-co je to?! Kefire!!" zařval na tvora, který stál opodál. V jedné ruce klíc od klece a ve druhé lapač snů. ,,Tak co? Jak se ti líbí tvůj nový domov? Spoustu cukroví na tvůj vkus?"
,,Jak o tomhle sakra víš?!"
,,Měl by jsi se hlídat." zasmál se, spolkl klíč a lapač snů bez milosti roztrhal. Liron bez něj měl o mnoho menší moc. Bezvládně na něj hleděl. Pohledem prosil. Začaly mu najednou těžknout víčka. Snažil se neusnout. Jenže se mu to nepodařilo. Vypadal skoro jako mrtvý.

*sen*

Liron otevřel oči. Byl v nějaké komnatě či kde. Komnata byla skvěle osvětlena. Prostřený stůl, hořící krb. U stolu křeslo, opěradlem obrácené ke dveřím. Liron zkusí dveře otevřít. Nejde to. Nakonec si sedne do křesla ke stolu. Přisune si k sobě zákusek, ale neochutná. Dveře za ním zaskřípaly. Má strach, strne a skoro nedýchá. ,,K-kdo je to?" nic se však neozývá. ,,Kdo je to?" zeptá se podruhé, trochu odvážněji. Nadechne se a chce se ohlédnout.
Nějaký mužský hlas za ním vykřikne: ,,Neohlížejte se! Zůstaňte tak!"
Trhne sebou a raději se neotočí. ,,Kdo jste...?"
,,Smím tu s vámi chvilku zůstat?" hlas promluví tišeji, ignoruje jeho otázku.
,,Vy jste tu pánem...aspoň se domnívám."
,,Ne! Pánem jste tu vy. Nenechte se rušit. Jezte."
,,Nemůžu."
,,Polekal jsem vás snad?"
,,Je nepříjemné mít v zádech cizího člověka...."
,,Člověka...řekl jste?" pronesl tiše, skoro až pro sebe. ,,Nebudu vás už obtěžovat. Dobrou noc..." ozvalo se zavření dveří.
,,Dobrou...noc?" podíval se z okna ven. Už se stmívalo. Začínal zase ztrácet vědomí. Co se to sakra děje?

***

Znovu se probere. Má na sobě krásný oblek a stojí před nějakými dveřmi. Neví proč, ale otevře je. Je to ta samé komnata. Na stolu je opět prostřeno. Pomalu k němu přijde a sedne si do křesla. Dveře opět zaskřípají. Liron se blaženě usměje a napřímí. ,,Dobrý večer..." řekl rovnou a čekal odpověď, ale řekl to skoro...až smutně.
,,Dobrý večer. Děje se něco? Proč jste smutný? Nebo se něčeho bojíte?"
,,Bojím se lži..."
,,Podezříváte mě, že vám lžu?"
,,Ne, to ne...ale mám strach, že já lžu sám sobě." povzdychne si a opře se o opěradlo.
,,Nerozumím vám."
,,Je to jako včera. Přišel jste a stojíte za mnou. A já se nesmím ohlédnout, nesmím vás vidět. Ani nevím, jak se jmenujete a jestli je tohle vůbec skutečnost. Mluvíte tak tajemně. Pořád jen tajemství! Ale kdybych se vám aspoň jednou mohl podívat do očí, jen na okamžik...oči řeknou často víc než hlas! Víte, proč jsem se včera neohlédl? Proč jsem stále zády k vám? Ne proto, že si to přejete, ale protože se bojím podívat!" málem se ho zmocňuje hysterie. Setře si pár slz. ,,Bojím se, že bych nikoho neviděl. Kdybych se podíval, že bych zjistil hroznou skutečnost. Že jsem tu sám, že hlas, kroky, dech, zvuk pohybu, co slyším jsem si vymyslel! Že mluvím sám se sebou!" prudce vstane. ,,Zblázním se, jestli to takhle opravdu je! Ale jednou se ohlídnu, ať už řeknete cokoli!"
Pomalu začne ustupovat. ,,Nemluvte tak! Uklidněte se! Už bych nikdy nepřišel a pak byste byl teprve sám! Věřte si - já jsem tady. Není to vaše představivost. Mluví k vám skutečně živá bytost!"
Linor si zase pomalu sedne, setře si rukávem další slzy. je mu líto, že ten oblek takhle ničí. ,,Chci vám věřit. Máte tak milý hlas, ten nemůže jít z neupřímného srdce." na chvíli se odmlčí. ,,Vás něco trápí?" chvíli se mu nedostávalo odpovědi.
,,Moje duše...mám-li vůbec duši. I kdybych jí měl, bude smutná, zbytečná...jako vodotrysk v dešti. Vaše duše je jistě velmi milá, půvabná jako vaše tvář!"
,,Lichotíte mi." pousměje se. Mne si nervózně zápěstí.
,,V lichotkách se nevyznám. Můj osud mi nedovoluje, abych mluvil lehkomyslně."
,,Na krásné tváři přece nezáleží...pokud nemáte dobro v srdci, je vám vnější krása k ničemu."
,,Krása je vzácný dar. Velká přednost."
Tiše se zasměje. ,,Asi jste dlouho nežil mezi lidmi. Poznal byste, že jsou jiné přednosti a ty krásu přetrvají. Půvabná tvář...copak jste mě viděl?" usměje se mile. ,,Díváte se mi jenom na záda. Třeba jsem šeredný jako...jako nějaké zvíře."
Najednou na něj začne křičet: ,,Mlčte! Mlčte!" upustí růži, kterou mu chtěl dát a rychle couvá pryč. Linor rychle vstane a otočí se. ,,K-Kefire..?" vytřeští vyděšeně oči. Kefir rychle uteče. Dveře se za ním zavřou. Linor k nim přiběhne a pokusí se je otevřít. Je zamčeno. Všechny věci v místnosti zmizí a začne to pohlcovat temnota. ,,Kefire! Nenechávej mě tady!!" vřískne už s dalšími slzami v očích...najednou se probudí.
-
Prudce dýchá a zmateně se rozhlíží. Stále je v té kleci. Sladkosti jsou kolem něj. Kefir se nevrátil. ,,B-byl to jen sen..." pokouší se uklidnit, ale marně. ,,Kefire...proč prostě nemůžeme být přátelé?" zavzlyká, pak si něčeho všimne. Nemá u sebe svojí bílou růži. Začne jí hledat. ,,C-co...k-kde je..?" dojde mu to. ,,KEFIRE!!!!!"
,,Copak copak?" ozve se za ním hlas. Stejný jako ve snu, ale už mu nepřijde krásný, ale škodolibý. Otočí se. ,,Kefire...tohle přece nechceš udělat...."
,,Blázníš? Po tomhle toužím už zpoustu času!" zasměje se a růži přímo před ním zničí.


Zpropadený Cleverbot - 13. část (konec?)

11. ledna 2016 v 20:46 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
Další obrázky od Janet :3





A další takovej můj shit :<





,,Co se stalo?" zeptala se Janet dost šokovaně, ale Snow, která se objevila za ním s napřáhlou mačetou vysvětlovalo všechno. Pokusila se mu useknout hlavu, ale Soňa mu to nedovolila. Yuki, Memory, Stiak i Janet se rozběhli tam, kde před chvílí byli všichni tři. Thomas tam ležel mrtvý. Měl rozervané hrdlo. ,,Zabiju tě ty hajle!! Je mi jedno, kdy to bude! Ale jednou určitě!" vykřikla Snow se slzami v očích a utekla pryč. Všichni se za ní vyděšeně dívali.

***

,,Nenávidím ho...zabil mi kamráda. Udělám tomu smradovi to samý." nadávala Snow. už byla dost daleko. Nemohla jen tak BENa zabít. Ty holky ho přeci jen bránily...hlavně Soňa. Už se jí taky zprotivila. ,,Všechno je to na nic." zavrčela, setřela si další slzy a snažila se zapomenout na to, jak se BEN bezmyšlenkovitě vrhl na Thomase. Nebylo to fér. Nemohl za to. Měla by být naštvaná na tu videohru. Ale to ne, podle ní za to všechno pořád mohl BEN. On si vybral, že zabije jí. On u ní zůstal dobrovolně. Kdyby ho nikdy nepozkala, všechno by bylo jinak. Rodiče, kamarádi...všichni by žili. A ona by byla normální. Nenáviděla teď sama sebe. Protože to on způsobil její vzhled, tak proto.
Šla pořád dál od Slender Mansion směrem k jeskyním. Cestou z nudy strhávala Slendermanovi papírky a házela je zmuchlané na zem.
Stoupla si čelem ke vchodu do jeskyně. Vypadala opuštěná. Opatrně a pomalu do ní vešla. Vyděsilo jí divoké prase, které od tamtud vyběhlo. Rychle se uklidnia a sedla si až dozadu. Osvětlovalo jí měsíční světlo. Nevěděla ani kolik je hodin. Sakra jak moc by chtěla vědět čas. Ale hodinky neměla, mobil byl vybitý a...v jeskyni asi nic nenajde. Sem tam slyšela křik z lesa. Nevěnovala tomu pozornost. Nějaká holka. Už pomalu usínala, když však někdo vběhl k ni do jeskyně. Rychle vstala, přehodila si kapuci přes hlavu, aby nebyla vidět a natiskla se do tmy ke stěně. Sledovala šest siluet a hned jí to došlo. Ty holky a BEN. Nevěděla jak jí našly, ale nehodlala to zkoumat. Nenáviděla je. Všechny. Vytáhla mačetu a připravila se na možnost k útoku.

*BEN*

,,N-nevěděl jsem co dělám! Prostě jsem se na něj najednou vrhnul a pokousal ho...až moc..." snažil jsem se to holkám vysvětlit. Byl jsem zoufalý. Věřily mi, ale Snow byla rozzuřená. Nechtěl jsem, aby tu už nebyla. Nezaútočil jsem na ní, protože mi něco bránilo. Poprvé mi u nějakého člověka něco v hlouby duše říkalo, že ho zabít prostě nesmím a já to vážně neudělal. Ale co teď? Teď mě chce zase zabít a to jsm to před chvílí vyřešili.
,,Fajn. Měly bychom jí najítm než odejde moc daleko. Takhle půjde po BENovi už pořád a to není zrovna dobré. Stačí nám Zalgo. A pokud jí najde, určitě jí bude k sobě chtít přetáhnout." domlouvala se s holkama Memory. Pak se na mě podívala Yuki. ,,Půjdeš jí s náma hledat. Ale nebudeš dělat nic, co by pro tebe bylo nebezpečné."
,,Nejsem si jistý, jestli půjde jen po mě."
,,Pravda. Je zřejmě naštvaná i na nás, protože BENa bráníme...trochu." v,ožila se do toho Stiak.
,,Proto se rozhodně nebudeme rozdělovat, Víc očí po hromadě víc vidí. A teď už raději pojďte." pronesla Soňa a vyšla ven ze Slender Mansion do lesa. My jsme šli za ní. Nebudu lhát...bál jsem se jí. první člověk, kterého jsem se kdy bál, když nepočítám Memory. Ta děsí všechny.
Memory uměla přirozeně stopovat. Přesně věděla kam má jít a my jsme se řídili podle ní. Slyšeli jsme nějaký křik, ale to nebyla Snow. Asi si Slenderman někoho vyhlídl. Tak jsme cestou našli několik jeho zmuchlaních papírků.
,,To byla určitě Snow." řekla Yuki po chvíli ticha a rozhlídla se, pak ukázala na jeskyni. ,,Tam bude. Na sto procent. Nikde jinde se schovat přes noc nemůže."
,,Dobře. Tak jdeme." rozhodla Memory a rozběhla se k té jeskyni. Radějsi jsem šel poslední. Když jsme vešli do jeskyně, polilo mě strašné horko. Yuki měla pravdu. Musela tady být. Ve vteřině jsem ucítil ostrou bolest v boku. Stihl jsem jen zařvat a pak až se schovat za holky. Zbabělé, já vím, ale nic bez elektroniky nezmůžu a tady jsme v jeskyni.
,,Co tady děláte vy hajzlové?! Nechte mě konečně napokoji!" zařvala na nás Snow a holky se na ní otočily. To napětí bylo nesnesitelné. I když jsem byl až vzadu, pořád do mě zabodávala ten smrtelný pohled. Držel jsem se za ránu a byl jsem připravený se začít kdykoli vyhýbat. ,,Snow, polož tu mačetu. Víš, že za to BEN nemohl. Buť spíš ráda, že jsi to nebyla ty." začala Janet.
,,Druž hubu! Raději už bych to byla já! Nemám nikoho! Zabil mi nejlepší kamarádku, rodiče a teď i kamaráda z dětsví! Stejně budu za chvíli na řadě i já!"
,,Tohle není pravda, ty na řadu nepřijdeš!" zařadil jsem se do to taky. No asi jsem to neměl dělat, protože se na mě rozběhla i mezi holkama. Stihly jí chytit. Sice bych se vyhnul, ale kdyby se otočila, už b ych zřejmě nic nestihl.

*Snow*

Všude mě už pornásledovaly. Chtěla jsem zabít prvního BENa, ale ony mi to prostě nedovolily. Neměla jsem na výběr. Začala jsem útočit na ně. ,,Tak jak chcete!" křikla jsem a probodla Yuki mačetou. Následně jsem Janet usekla hlavu. Teď už mě nikdo nedržel. Rozběhla jsem se na Memory. Nejdřív mě silně sekla nehtama do břicha, ale vzpamatovala jsem se rychle a sekla jsem jí do ocasu. Na to reagovala silnou pěstí do levé tváře. Spadla jsem na zem a podkopla jsem jí nohy. Na to jsem jí přesekla v pase a rychle zase vstala, protože se na mě rozběhla Stiak. Nebyl čas. Soňa utíkala s BENem pryč.
,,Tak co? Kdo je tu teď vrah?" ušklíbla jsem se a přesekla Stiak ruce i nohy. Ta spadla na zem. Třásla se a krvácela. Nezajímalo mě to. připadala jsem si jako Agnes. Bez emocí. Toužila jsem po jejich smrti. Rychle jsem se rozeběhla za těma dvěma. Takový kousek mi zbýval k úplné pomstě. Viděla jsem je mezi stromy. Už nemají šanci. Dobíhala jsem je. Jedna...dva...Soňa šla k zemi. Počítala jsem si to. Tři...čtyry...pět...za chvíli budeme ve Slender Mansion...ne, tam už se nedostaneme. ,,Šest!!" křikla jsem vítězně a zabodla BENovi mačetu do zátylku odkud následně vystříkla krev. Začala jsem se nekontrolovatelně smát. Připadala jsem si jako psychpat nebo tak něco. Zandala jsem si mačetu zpátky do pouzdra. ,,Tak co?! Kdo tu koho zabíjí! Ukaž mi to! Ukaž mi ten tvůj ksicht!" pořád jsem se smála, přetočila jsem jeho tělo na záda, ale něco bylo špatně. Smích mě přešel. Místo obličeje, měl masku. Tu masku z videohry. S obtíží jsem mu jí sundala. Byl mrtvý, to ano. Ale těsně před smrtí brešel. Nebyla to krev, jako obvykle u něj, ale obyčejné slzy.
Úlně mě to zaslepilo. On za nic nemohl. To ta maska. Rozlomila jsem jí a zahodila. ,,Promiň mi to BENe..holky...jsem hrozná kamarádka...pokud jsem jí někdy byla..." po tvářích mi steklo pár slzy a dopadly na BENovo mrtvé tělo. Za mnou se ozvalo zašustění. Otočila jsem se. Stál tam Zalgo.
,,Vidím, že jsi velmi dobrá. ušetřila jsi mi zpoustu práce...ale teď jsi sama, že?" pronesl tím svým nechutným hlasem. Chtělo se mi zvracet. Ale měl pravdu. Byla jsem teď sama. Do Slender Mansion už nikdy nemůžu. Najednou mi Zalgo podal ruku. ,,Pojď se mnou a už sama nebudeš." usmál se. Za ním vylezlo spoustu dalších creepypast. Jako třeba Pinkamena. Mr. Widemouth, Lazari, Lulu a další takoví.
Nevím proč ani co, ale něco mě k nim lákalo. ,,Už...nechci být sama." odpověděla jsem jen a chytla jsem se jeho ruky. Ušklíbl se. ,,Dobře děláš. Nepotřebujeme je." cítila jsem, jak mi horko z ruky za kterou mě držel pokrývá celé tělo.
Přestávala jsem pomalu vnímat, až jsem úplně ztratila vědomí.

Uvězněn ve videohře

6. ledna 2016 v 21:52 | Anet |  Special CPFF
Ben Peters byl patnáctiletý kluk s blond vlasy, na svůj věk poměrně malý. Miloval hraní videoher a hrál si i při hodinách ve škole na PSP. Jeho oblíbená barva byla zelená, vždy měl na sobě zelenou mikinu nebo triko. Kvůli tomu si také ve videohře The Legend of Zelda oblíbil postavu Linka.

Celá Benova rodina už večeřela, nikdo zatím nepronesl jediné slovo. ,,Mami, kde je Ben?" zeptala se Benova mladší sestřička, Stacy. ,,Určitě se jen zdržel. Asi zase hraje ty svoje hry," odpověděla jí matka a jedla dál. ,,Stejně jen nechce, aby se ho někdo ptal na školu. Slyšel jsem, že propadá a často mu o hodinách učitelé zabavujou mobil a PSP co jste mu nedávno koupili," zažaloval na něj jeho bratr Thomas. Byl mladší než Ben, ale starší než Stacy. ,,Ten kluk už mě štve," zavrčel táta, zvedl se od stolu a šel k Benovo pokoji. Zabouchal na dveře. ,,Bene! Ihned otevři! Thomas, Stacy i matka už na tebe čekají!" křičel na něj přes dveře, ale bylo tam podezřelé ticho. Ben už v tom pokoji vlastně seděl celý den. Oběd mu Stacy nechala před dveřmi...no pořád tam byl položený. Bylo to Benovo oblíbené jídlo a on věděl, že Ben by tohle nikdy neodmítl. Nevěděl co dělat, tak zmírnil hlas. ,,Bene? Otevři...prosím..." ale pořád nic. Nakonec se rozhodl a vykopl dveře. ,,Tak a dost, co si o sobě--! Bene...?" zarazil se a sledoval ho. Ben seděl před televizí a zíral na ní, bez jediného pohybu. Obrazovka zeleně zářila. Šlo tam rozeznat, že to bylo něco jako zaseknutí. Benovi se tam sekla hra The Legend of Zelda: Majora's Masks a ta zelená barva oznamovala chybu. ,,Notak Bene. Pojď na večeři," zaváhal otec a chytl Bena za rameno. ,,Nesahej na mě."

,,Uh? O čem to sakra mluvíš Bene? Padej na tu večeři, dohraješ si to jindy!" trochu se naštval a vrazil mu pohlavek. ,,Nesahej...na mě..." řekl znovu, až podezřele klidně a otočil na něj hlavu. V tu chvíli sebou jeho otec prudce trhl a zacouval ke dveřím. Benovi totiž tekl z očí slzy, smíchané s krví, Jeho bělmo bylo černé a duhovky krvavě rudé. Vstal, sundal ze sebe mikinu s kapucí a usmál se. Měl na sobě stejné oblečení jako Link, ale trochu potrhané a tmavší odstín zelené. Dokonce měl i elfí uši. Díky svému úsměvu odhalil pilovité zuby. ,,Vždycky jsem chtěl vypadat jako Link...a ten ve videohře mi slíbil, že mě jím udělá...vím, ty oči se nepovedly, ale i tak je to super, že ano tati?" natáhl k němu ruce, měl delší nehty, ostře zakončené, jako nějaká kočka. ,,J-jistě Bene...j-je to hezký..." nikdy neuměl lhát a Ben to na něm poznal. Napřed zesmutněl a ovinul si ruce kolem těla. ,,Proč mi moje rodina lže?" najednou se mu na tváři objevil zase úsměv, ale úsměv šílence. ,,Lhát se nemá...to jsi mě vždy učil, že?" podíval se na něj, zaleskly se mu oči a jeho otec vycouval na chodbu. ,,Budu ti muset udělit trest." škodolibě se zasmál a rozběhl se na něj. Ten však rychle zareagoval a utekl do jídelny. Matka se na něj s dětmi podívala. ,,Co se to dě-- proboha!!" zděsila se a prudce vstala, až židle na které seděla spadla na zem. Vyděsil jí právě Ben. Stejně tak i Stacy a Thomase. Ben jako první skočil po Stacy. Thomas jí začal bránit a praštil Bena zezadu do hlavy tím, co bylo nejblíž-notebookem. Ben nejdřív zavrávoral, když se na něj otočil poznali, že teprve teď je naštvaný. Chtěl se na něj vrhnout a oplatit mu to, ale něco mu to nedovolilo. podíval se za sebe. Z monitoru notebooku vyčuhovala ruka a držela ho za nohy. Než se vzpamatoval vtáhla ho dovnitř a notebook se rozbil. ,,Vítej ve hře The Legend of Zelda: Majora's Masks." ozval se za ním cizí hlas. Ben se prudce otočil. Stál za ním Happy Mask Salesman. ,,Odteď je tvé jméno BEN Drowned. Už není cesty zpět. Přál jsi si vypadat jako Link. Přál jsi si být v této videohře. To se ti teď splnilo," ušklíbl se a zmizel. Kolem BENa se téměř okamžitě objevila vodní past. Snažil se z ní dostat, ale marně. Pohybovala se s ním. Nelze z ní uniknout. Došel mu kyslík, naposledy vydechl a jeho plíce se hned zaplnily vodou. Bolelo to, ale nešlo s tím nic dělat. Utopila se jeho dobrá stránka. Byla tím navždy zničená. Zlá zůstala uvězněná v Linkovo soše.

Po pár týdnech byla celá BENova rodina umístěna do blázince. Snažili se někomu sdělit co se stalo, ale všichni se jim tak akorát vysmáli. Věděli, že BEN někam zmizel, ale tohle pro ně bylo absurdní. nakonec to někdo nahlásil. BENova postava se jim zjevovala ve snech. Nejdřív jako Linkova socha. Potom ve svém těle. Mučil je tam. Přišíval jim na obličej zaživa různé masky. Zešíleli z toho a postupně spáchali sebevraždy.


Silvestr Creepypasty - 1. část

1. ledna 2016 v 12:07 | Anet |  Special CPFF
Tak Zpropadený Cleverbot bude za nedlouho, ale dám to už sem >w>

Nejdřív další od Janet... (nechápu, co jí na tom baví, okay .-.)



A můj..."pokus" .-.




Takže...dneska je už prvního ledna. Vypadá to, že jsme Vánoce i Silvestr přežili, ani mě nebolí hlava. Ale pila jsem, to vím bezpečně. ,,Ah bože...je tu někdo, kdo to nemá tak rozmazané jako já?"
,,Ani bych neřekl Snow, jako kdyby si nás neznala." ozval se BEN vedle mě. ,,Na Silvestra oslavujeme, že po nás lidi nejdou a můžeme se dovolit zřídit. Ale protože jsme vlastně mrtvý, nebolí nás hlava....teda některý z nás." zasmál se a podíval na Eyeless Jacka, který očividně měl velkou kocovinu. Snow mu šla pomoc se dostat do koupelny. ,,Ale kdyby to, co řekl BEN byla pravda....neznamenalo by to, že jsem mrtvá?"
,,Neznám moc tvůj příběh, ale z toho co jsem slyšel od BENa by jsi měla být mrtvá. Sledoval tě, když jsi byla v tom blázinci." pousmál se a klekl si k záchodu. Radši jsem odešla na chodbu. ,,Pravda...v tom blázinci jsem byla často mimo, mohli udělat cokoli. Možná i něco, o čem nevím...třeba mi dát pod kůži čip." Hned jak mě tohle napadlo jsem šla za Agnes. Nebyla s námi, ale taky jí bolela hlava a na zemi si válelo pár flašek od vína. Poznala jsem, že tu byla z KageKaem. I přes bolest mě prohlédla, protože to by bylo vážné, ale nic nenašla. Trochu jsem si oddechla a šla ostatním pomoc s uklízením.

***

Skončili jsme s tím až někdy k večeru, aby to tam vypadalo jako předtím. Možná to bylo i díky tomu, že jsem se cítila trochu divně. Celou dobu mi cukaly oči, všechno se mi rozmazávalo. Všimla si toho Stiak a přišla ke mě. ,,Snow, co se děje? Hlava tě sice nebolí, ale něco s tebou není v pohodě."
,,Nestarej se, určitě to nic není."
,,Já vím, ale--"
,,Zajdi za The Nurse Ann." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. ,,Soňo? Kde jsi byla? Skoro jsem tě tu neviděla a--"
,,To je jedno. Prostě za ní zajdi. Možná vím o co jde a pokud...no prostě za ní zajdi."
Jenom jsem zmateně zamrkala a odešla za ní. Soňa vypadala hodně vážně a když jsem odcházela, šla za mnou i se Stiak, Memory, Yuki a Janet. Nebylo mi to zrovna příjemné.
Když Soňa vysvětlila Ann co má za podezření, musela jsem se svlíknout do spodního prádla. Naštěstí pro můj vnitřní klid zamkly, ale i tak mi ro nebylo příjemné a navíc jsem pořád nic nevěděla. Ann po mém vyšetření jen zakývala hlavou. ,,Vypadá to, že Soňa měla pravdu...naštěstí to není tak rozrostlý jako u BENa, takže to bude stačit vyříznout...snad."
,,V-vyříznout? O čem to sakra mluvíš?!"
,,Tak se podívej na sebe do zrcadla." řekla s klidem Yuki.
Přiběhla jsem k zrcadlu a prohlídla se. ,,Vždyť na sobě nic nemám, jsem zdravá--" pak jsem viděla něco, z čeho se mi udělalo špatně.
Něco dlouhého mi lezlo pod kůží. Vypadalo to jako červ. ,,C-co je to?"
,,BEN to měl taky, možná jsi se s ním stýkala, když to měl ještě v těle...jenže nakazit by jsi se mohla pouze polibkem...heheh~"
,,P-přestaň Janet! Tohle není k smíchu! Navíc BENa bych nikdy v životě nepolíbila!" moje tváře zčerveněly, ony si toho všimly a začaly se smát. Mluvila jsem pravdu, ale bylo mi z roho trapně i tak. Proto jsem byla jako rajče. Taková už jsem. Praštila jsem pěstí do stolu a přestaly. ,,Je mi jedno co si o mě kurva myslíte. Ale vyřízněte ze mě tu zpropadenou věc."
,,Uklidni se Snow...nemyslely jsme to zle...nikdo neříká, že by jste spolu však nebyli zlatí..." zasmála se ještě naposled Yuki. Soňa kvůli něčemu odešla, nevím proč, ale nechtěla jsem to řešit, neměla jsem na to čas. ,,Tak fajn. Začneme." pronesla Ann. ,,Lehni si na stůl, bude to stačit."

*Soňa*

Hned jak jsem přišla do obýváku, můj pohled padl na BENa, který hledal Snow. Z nějakého důvody mi prostě vadily ty jejich kecy o tom, že by byli Snow a BEN spolu. Pak jsem si však všimla, že jde ke mě.
,,Soňo, nevíš kde je Snow?" zeptal se, když byl u mě. Rána přímo do srdce, jak bych ho ráda prostě skopala. ,,Um...to co jsi měl v těle...Snow to má taky."
,,C-cože? Jakto, že jste mi to neřekli?!"
,,Neboj se, nemá to tak vážné, chce to jen vyříznout." trochu se uklidnil. Pak mi něco došlo. proč ho uklidňuju? Proč se radši nevyptávam na moje otázky? ,,Víš BENe..." začala jsem a on zpozorněl a kouknul na mě. ,,Copak?"
,,Janet měla pravdu. Byl jsi jediný, se kterým se stýkala, kdo to měl. Ale přenést to k ní šlo jenom polibkem, protože jsi to měl v oblasti krku...ty jsi jí někdy políbil?"
,,Proč se mě na to vlastně ptáš?"
,,Jenom tak. Zajímá mě, jak k tomu přišla. Záleží mi na ní." zalhala jsem, ale naštětstí jsem byla už v tomhle dost dobrá na to, aby mi na to všichni skočili.
,,N-no...jednou, ale ona spala, takže o tom neví. Bylo to, když byla ještě normální...lákalo mě to..." najednou si předemě BEN kleknul na kolena s upřímným, prosebným pohledem a začal prosit. ,,prosím...neříkej to nikomu a už vůbec ne Snow...zabila by mě.." bavilo mě, když takhle prosil, ale to že jí skutečně políbil...to mě nehorázně naštvalo. Nedávala jsem jí to za vinu, přeci jen spala. Byla jsem naštvaná na BENa, jak se jen opovažuje ten zmetek. (co to dopekla píšu? .-.)
,,Neřeknu jí to, ale pod jednou podmínkou."
,,J-jakou? Řekni si cokoli..."
,,Už se s ní nikdy nebudeš stýkat, žádná Snow pro tebe ode dneška není. Jsem tu jenom já. Já tě mám skutečně ráda."
,,A-ale--"
,,Odporuješ? Dobře, tak já jí to jdu říct. Když je ti milejší, aby jsi se s ní mohl stýkat, ale nenáviděla tě, než aby tě měla ráda a ty jsi o tom uvnitř sebe věděl, vyhovím ti." otočila jsem se a šla zpátky za Snow, něco mě však zadrželo. To BEN. Chytl mě za triko. ,,Neříkej jí to...j-já to udělám..." vítězně jsem se usmála. Konečně byl jenom můj. ,,Výborně. Odstěhuješ se odtud. Půjdeš zpátky do počítače."
,,O tomhle nepadlo ani slovo!"
,,Hlupáčku. Nemůžeš zůstat v tomhle světě. Mohl by jsi JÍ potkat." zasmála jsem se a rychlím pohybem ruky ho omráčila. Odtáhla jsem ho k němu do pokoje a uvěznila zpátky do jeho počítače tak, aby se sám nemohl dostat ven. Byla jsem u toho, když ho dostávali ven. Dostat ho zpátky byla hračka. Všichni byli zalezlí v pokojích, takže jsem nikoho nepotkala. Prsty jsem přejela po monitoru jeho počítače. ,,Neboj se. Budu tě navštěvovat každý den. Ať chceš nebo ne."