Zpropadený Cleverbot - 11. část

10. listopadu 2015 v 1:11 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
Ještě na začátek chci moc, vážně moc poděkovat STIAK, která si s tím kreslením Snow dává vážně zabrat :3 Je to boží :3 Mimochodem, dlaha je dole, prst stále není úplně v pohodě, ale můžete očekávat i mojí kresbu Snow ^^
(ehm...jinak odkaz na blog STIAK => http://kingdom-of-creepypasta.blog.cz >w>)


Její tváře ihned chytli růžový nádech a uhla pohledem. Nebyla zvyklá na takové zacházení...tedy takhle se k ní choval už ve školce, ale to už bylo dost dávno. Najednou si všimla, že na ní Thomas zírá. Rychle přidala do kroku, Thomas se držel hned za ní. ,,Jak je to ještě daleko?"
,,Dost daleko."
,,Proč mě tak odháníš?"
,,Proč bych nemohla?"
,,Nikdy jsi to nedělala. Spíš si se na mě lepila...tak proč až teď?"
,,Vyrostli jsme, zapomněl jsi?"
,,Pravda jsme trochu starší." zasmál se a chytl Snow za ruku. Otočila se na něj. ,,Červenáš se."
,,To není pravda." rychle se mu vytrhla a otočila se k němu zády. ,,Měli bychom jít--" najednou jí Thomas obejmul zezadu kolem pasu. Cítila se u toho hodně nesvá. ,,Půjdeme hned jak tě pořádně obejmu. Chyběla jsi mi víš? Chybělo mi jak jsi mě vždycky každý den objímala...musím si to vynahradit." úplně cítila jak u toho rudne. Po chvíli jí konečně pustil a ona se držela kousek před ním, než byla zase bledá, jako normálně.
Po dlouhé době došli do vesnice...no...to co tam našli nepotěšilo ani jednoho. Snow se rozechvěly nohy a Thomas jí musel podepírat. Společně se dostali až k hromadě mrtvých těl, kde byla i její matka. Nevydržela to a rozbrečela se. Vymanila se mu ze sevření a utekla do jejího domu. Všechno zdemolované. Našla i jejího otce a rozbrečela se ještě víc. Thomas už stál za ní. ,,Vypadá to tu skoro jako po zásahu Zalga--"
,,Ale to nebyl Zalgo." setřela si slzy a pro něco se sehla. Byla tu zelená látka. ,,Z téhle látky je Benovo tričko. Vím to...pamatuju si to." zavrčela a zatnula ruce v pěsti. ,,Nechápu, jak jsem mu mohla věřit. Tomu hajzlovi."
,,Um...vážně ho chceš najít a pomstít se?"
,,Moc bych ráda, jenže nevím kde je."
,,Já to vím. Vím kde jsou." hned na to se Snow prudce otočila na Thomase. ,,Ty to víš?!-- Počkat "jsou"? Ono jich je tam víc?" Thomas jen tupě přikývnul. ,,Navíc...nezabíjejí pro zábavu. Někdo zná jejich příběhy a šíří je. Tím jim připomíná kdo vlastně jsou a žijou v ústraní, trápí se. Zabíjejí jen z donucení."
,,Kdyby žili v ústraní, proč by tu byl Ben tak dlouho se mnou? Nebyl by tím pádem celou dobu jen zalezlý v lese?"
"...to nevím. Ale tyhle informace jsem zjistil před rokem. Mělo by to tak být však stále." Snow ho popadla za límec a přitáhla si ho těsně k sobě. ,,Teď mě dobře poslouchej. Musím tam. Musím za Benem. Tohle není normální. Možná ho vážně něco nebo někdo nutí být zlý, nebo už prostě takový je. Ale musím to zjistit. Musím. Za každou cenu. Jinak z toho asi zešílím."
,,D-d-dobře..." vykoktal ze sebe a odtrhl se od ní. Někdy mu dokázala nahnat strach, on se za to však nestyděl. Zvlášť ne teď. Vypadala s těmi žilkami v očích dost děsivě, až depresivně, když na vás čuměla delší dobu.
Popadl jí za ruku a vedl do nedalekého lesa. Přeci jen...vynervované holce s mačetou se nic neodmítá. Vedl jí docela daleko, nikdy v té části lesa nebyla. Všechny stromy byly poškrábané, zakrvácené, cedule s nápisem "DANGER" byla přelomená a okousaná od něčeho velkého. Snow pomalu, ale jistě ztrácela na jistotě. Ne, ani to ne...spíš už se třásla strachy. Vzpomněla si kolik netvorů tam vlastně žije, schválně začala zpomalovat, aby šel i Thomas pomaleji. Ovšem věděla, že tam stejně jednou dojdou. I tak si však prodlužovala cestu a tím i stres. Pak tam došli. Budova, velká spíš na šířku než na výšku, postavená na mýtině. Sem tam na ní byly pavučiny, černé stěny spolehlivě zakrývaly menší praskliny. Přes černé záclony někdou koukal ven. Rychle se schovali za strom. Snow si hned něco uvědomila. To je ta budova. Ta do které šla ve snu.

*pohled Bena*

Seděl jsem ve svém pokoji a přemýšlel. Pamatoval jsem si bohužel všechno co jsem provedl, když mě ovládla ta Maska a bylo mi z toho mizerně. Chtěl jsem jim jen pomoc a říct aby jí odvedli z blázince, ne vyvraždit celou vesnici. Navíc jsem se musel převlíct do modrých džín a zelené mikiny, protože jsem byl od krve a roztrhl jsem si tam zřejmě triko...to jsem nosil s Anet. Rychle jsem zatřásl hlavou. Nechtěl jsem na ní myslet. Pokud to zjistila, musí mě nenávidět. Tohle jsem přece nechtěl. ,,Bene, pojď sem!" ozval se dívčí hlas z kuchyně. Ani jsem neodpověděla šela tam. Stály tam Janet, Soňa, Stiak, Yuki a Memory. Tak tohle nebude nic dobrýho. Z nich mě měla aspoň trochu ráda jenom Soňa, ostatní by mě nejradši zabili. Bylo mi jasný, že tu byla jen aby se mě trochu zastala...takže ten problém jsem byl zřejmě já.
,,Doslechly jsme se o tom co se stalo v tý vesnici." začala Memory, ta nejinteligentnější z nich. Taková rozená vůdkyně. ,,Jak se sakra opovažuješ takhle se ukazovat?!" vyjekla Janet a rozběhla se na mě se sekáčkem. Stiak a Yuki jí naštěstí držely. Janet byla ta nejzuřivější. Mívala záchvaty vzteku, ale Stiak a Yuki jí nějakým záhadným způsobem vždy dokázali zkrotit, i kdyby by mě nejradši zavřeli k ní do klece. A nakonec Soňa...tan nejlaskavější...mi začala kroutit uchem a vyzvídat. Věděla, že mě to dost bolí, ale ona bývala někdy až přehnaně krutá. Musel jsem jim nakonec říct všechno do detailu, nakonec i všechno od začátku co jsem Anet potkal.

***

,,No a takhle to bylo. Spokojenost?" zavrčel jsem podrážděně a mnul si už rudé uši. ,,Udělal sis z ní kamarádku. Nechtěl bys to kamarádství udržet? Aspoň by tu byl zase někdo, kdo by tě chránil před Janet." zavrtěla nad tím Memory hlavou a odešla. Janet šla s vražedným pohledem za ní, stejně tak Stiak a Yuki mi ještě cestou vrazila pohlavek. ,,Tse...nepotřebuju kamarády." namítl jsem omylem nahlas. Nevšiml jsem si totiž Soni za mnou a trochu jsem nadskočil, když mě chytla za ramena. ,,Memory má pravdu. Kamarády potřebuje každý. I ty. Měl by jsi jí to vysvětlit."
,,Chystám se k tomu. " sklopil jsem uši a vytrhl se jí. Ona jen odešla, aniž by mi řekla kompliment. To bylo neobvyklí. Nikdy takhle neodešla. Tak mě napadlo...že možná žárlí. ,,Tehee~"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sonaj1 sonaj1 | 10. listopadu 2015 v 14:04 | Reagovat

To je od teba strašne mile :33 Super a asi sa budem červenat ako prehnane milu si tam moju postavu/mňa spravila :D :D

2 Anet Anet | 10. listopadu 2015 v 14:17 | Reagovat

[1]: nepřipadá mi, že jsem tě udělala přehnaně milou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama