Srpen 2015

Zpropadený Cleverbot - 8. část

16. srpna 2015 v 10:21 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
***
Čekala jsem, ale Ben nepřišel. Nakonec jsem se rozhodla kouknout na ty stránky. Zadala jsem odkaz do počítače, ihned mi to našlo Jeffův příběh, ale nebyl to blog jak jsem očekávala. Všechno bylo ve smyslu knihy. Daly se tam i otáčet stránky pomocí klávesnice. I písmo bylo psací. Jeho příběh měl 3 stránky plně popsané. Vydával to nějaký ,,S.M.". Mimo Jeffovo příběhu tam byl i Benovo, tak jak mi ho vyprávěl, ale podrobněji a mnoho dalších. Hned jsem se dala do čtení.
*ten samý den-půlnoc*
Konečně....všechno přečteno. Ani jsem si neuvědomila, že u toho sedím celý den. Brala jsem to od nejnovějších a ten nejstarší, pro mě poslední byl Slenderman. Napadlo mě....S.M.....SlenderMan...nebo Slender Man, ale nebo to neznamená ani jedno. Všude se tam píše ,,Slenderman". Možná to má jiný význam. Celkově se jmenují creepypasta tak...proč sakra S.M.? Zaklapla jsem počítač a prošla dům. Rodiče spali v ložnici jako polena, ale Ben nikde. Oblíkla jsem si svojí černou bundu, obula nějaký boty a šla ven, hned směrem do lesa.
***
Hned jak jsem ztratila z dohledu okraj lesa jsem cítila nepříjemný chlad. I když jsem měla bundu, byla tam pro mě nesnesitelná zima. Pokusila jsem se vrátit, ale nemohla jsem se z toho lesa za boha vymotat. Bloudila jsem ve tmě a snažila ae najít aspoň nějakou cestu, ale marně. A pokud jsem náhodou nějakou našla musela být pokrytá listím. Krátce řečeno-ztratila jsem se. ,,Dala bych cokoliv, abych teď potkala..." hned jak jsem to dořekla jsem do někoho narazila a spadla na zem. ,,Je nebezpečné toulat se sám v lese...kdo ví na co můžeš narazit." zasmál se ten cizí hlas. Ale moc jsem to nevnímala. Sledovala jsem jen nebe a nemohla se pohnout. Oči se mi zavíraly a já ztratila vědomí.
***
Probudila jsem se, ale ne v lese. Zatím jsem viděla rozmazaně. Pokusila jsem se posadit, ale někdo mi v tom zabránil. Byla to zdravotní sestra. Já se probudila v nemocnici. ,,Co...se stalo?" zeptala jsem se tichým hlasem. ,,Rodiče tě našli v lese v rokli. Měla jsi zlomenou nohu. Asi sis nedávala pozor a spadla." pousmála se sestřička, skontrolovala přístroje a odešla. To si myslí oni. Prej "spadla si do rokle". Ale já vim přesně co se stalo. Ten drzej podrazák. Už mu nikdy nebudu věřit. Sestřička se vrátila i s mími rodiči a máma mě hned objala. ,,Bože jsi v pořádku?" musela si dávat pozor na hadičky, které byly na mě napojené. ,,Mami...já do tý rokle nespadla..." řekla jsem a pohladila jí po hlavě. Už jsem nehodlala Bena krýt. ,,To Ben, on mě napadl, on mi zlomil nohu, on mě poškrábal, on mě shodil do rokle. Za všechno může jenom on!" a tak jsem jim tam řekla všechno o tom blogu, o Benovi a celé creepypastě a že jsou skuteční. Během toho přišel i doktor. Ale bylo na nich vidět, že mi nevěří. ,,Miláčku...je jasné, že si se jen uhodila do hlavy. Ben nám řekl, že musí odjet za svou rodinou--" ,,Ale copak to sakra nevidíte?! On vám lhal a já mu kráva pomáhala! Klidně se podívejte do historie mího notebooku, je tam ten blog!" v tom do toho vstoupil i táta. ,,Hledal jsem na něm důvod proč jsi šla do lesa, ale žádnej tvůj nesmyslnej blog tam nebyl." domluvil a i s mámou a doktorem odešli na chodbu. Sestřička se o mě dál starala. ,,Jestli tě to uklidní, já ti věřím." řekla a vzala injekci. ,,Vážně?" koukla jsem na ní trochu překvapeným pohledem. ,,No jasně a teď se trochu prospi." píchla mi injekci...nevěřila mi ani slovo, jen to hrála. ,,Přísahám...všechno je to pravda." zavřeli se mi oči a já kvůli té injekci hned tvrdě usnula.
***
Zase jsem se probudila. Zase na jiném místě. Zase jsem měla všechno rozmazaný a něco mi bránilo v pohybu. Aha...svěrací kazajka...počkat co?! Já jsem v blázinci?!