Červen 2015

Zpropadený Cleverbot - 6. část

19. června 2015 v 17:08 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
***
Šla jsem lesem. Všude byla mlha, kamkoli jsem šlápla byla buď louže nebo otravný hmyz. Nevím jak jsem se tam dostala ani co dělat. Prostě jsem jen šla. Po asi pěti minutách jsem došla až ke starému domu. Mysl mi říkala ,,utíkej dokud je čas! není to bezpečné!", já však vešla dovnitř. Moje nohy nešly zastavit.




Stěny byly celé od krve, všude pavučiny, nábytek také nebyl v nejlepším stavu, ale i tak tam někdo bydlel. Z jednoho pokoje se nesla depresivní hudba. Člověk ji musel za dveřmi poslouchat pořád dokola, ale ne, já ne, já šla dovnitř. Ze stropu visely kousky lidských orgánů, na poličkách měl někdo vystavené hlavy dětí...a ten někdo se právě krčil v rohu místnosti. Bylo to vzláštní. Jako by byl černobílý. Když vstal a zpříma se mi podíval do očí ztuhla jsem strachy. Černobílý klaun. Jiní klauni jsou barevní a místo nosu mají bambuli, ale on měl kužel.
,,Nazdárek princezno~" pronesl děsivým hlasem a natáhl ke mě ruku. Měl velmi dlouhé a ostré drápy. ,,Já jsem Laughing Jack, ale říkej mi jen Jacku~".



,,N-nechápu to, proč jsem tady?" hlas se mi třásl a nenápadně jsem od něj ustupovala.
,,Kdo ví? Možná si jen další z ubohých lidských duší co dostali od mé maličkosti kartu smrti." odpověděl a zle se zasmál. Hned na to popadl nůž a bodl mi ho přímo do krku.
***
Najednou jsem otevřela prudce oči. Ležela jsem na zemi vedle postele a prudce vydechovala. Ben spal u mě v pokoji schoulený ve křesle, které stálo v rohu u okna. jsem ráda, že to byl jen sen. Oddechla jsem si a vstala. Byly teprve tři hodiny ráno, ale usnout už jsem vážně nechtěla. Znovu si to prožít nechci. Ustlala jsem a šla do kuchyně si udělat kafe. Zbytek večera jsem hledala informace o tom Laughing Jackovi. Bylo to vzláštní, když mi to vyhledalo přesně toho, kdo mě ve snu zabil. Ztrácela jsem přitom pojem o čase. Projela jsem snad celý internet a docela dost jsem se toho dozvěděla. ,,Asi už to nechám být...sedim u toho dvě hodiny." poznamenala jsem ospale a chtěla vypnout počítač, ale pak mě něco zaujalo. ,,Co to sakra...?" ihned jsem klikla na obrázky s nějakým Benem Drownedem. Byl to blond kluk, elf, z očí mu tekla krev. Na některých obrázcích však byl i jeho vzhled "před" a tam vypadal úplně stejně jako... ,,To snad není možný..." ihned jsem zaklapla počítač. ,,Tak už to víš, hmm?" ozval se Ben, stál za mnou. Než jsem sokoli řekla, ozval se zvonek u dveří. Rodiče jsou tady.
***
O hodinu později konečně měli vybaleno, zeptali se mě na všechno nové a uvařili si kafe. ,,Proč jste vlastně vzhůru tak brzo?" zeptal se mě otec a upil trosku kávy. ,,Nemohli jsme usnout..." zalhala jsem mu a koukla na Bena. ,,Určitě jste se koukali na horor." zasmála se matka. ,,Doufali jsme s tátou, že tě ráno překvapíme, pak jsme vás viděli oknem. Kde jsi se vlastně s Benem potkala?" jako každý rodič chtěla znát podrobnosti. Musela jsem si vymyslet celou historku, že teď přijel, nemá kde bydlet a potkali jsme se ve škole. Samozřejmě o tom, co jsem našla o Benovi na počítači nepadlo ani slovo. Rodiče mi řekli ať jdu radši ještě spát a Bena dali na gauč, oni sami šli do jejich ložnice.
***
Když jsem se probudila, málem jsem hned vypískla, ale Ben mi zakryl rukou ústa. Ležel totiž na mě pod dekou. Lehce jsem ho kousla do ruky a on jí dal hned pryč. ,,Co tady děláš? Máš spát na gauči." zašeptala jsem, abych nevzbudila rodiče. ,,Postel je pohodlnější než gauč...ale kvůli tomu tu nejsem. Vím, že se ti ve snu zjevil Laughing Jack. Znám se s ním moc dobře." řekl a posadil se na mě. ,,Tak co po mně chcete? Buď to udělejte hned, nebo vypadněte." sykla jsem a taky se posadila. Tím Ben spadnul do lehu. ,,Dobrá tedy...řeknu ti pravdu." uchechtl se a řekl mi všechno o tom, jak zabil mojí kamarádku a jak chtěl zabít i mě, ale nedokáže to udělat, protože jsem ho zachránila. A proto se mě teď budou pokoušet zabít ostatní z takzvané "creepypasty". Tak takhle se jmenovali. ,,Takže mě teď zabijete, hmm?" lehla jsem si radši zase na postel. Ben se zase posadil. ,,Oni tě chtějí zabít. Neznají tě. Já tě poznal. Jsi fajn holka a budu tě chránit." řekl a na chvilku mi před očima problikla jeho pravá podoba.


,,Proč by jsi mě měl bránit?"
,,Protože jsi moje jediná...normální kamarádka, která nevraždí lidi. Ale mezi námi vlastně taky moc holek není." pokrčil rameny a vstal. ,,Jestli chceš, můžeme se jít teď projít."
,,No nevím..." koukla jsem na hodiny. ,,Je ještě brzo a..."
,,Vím." přerušil mě a sundal si náhrdelník. ,,Aspoň budu moct být ve své podobě."
,,No...tak fajn, ale napřed to řeknu rodičům, aby nás nehledali."
,,Dobře." usmál se a utekl z pokoje. Když jsem se po chvíli nějak zkulturnila, aby ze mě náhodou neměl někdo noční můry, řekla jsem o tom rodičům. Ti neměli nic proti. Šla jsem tedy za Benem. Byl to trochu nezvyk. Nikdy jsem nechodila v šest ráno ven, když jsem nemusela do školy. A navíc mě taky zaskočilo, jak tam Ben stál ve své podobě. Přišla jsem až k němu. ,,Tak kam by jsi chtěl jít?"
,,Nevím, co takhle do parku?" zeptal se trochu opatrně. Nechtěl mě vyděsit teď lehce démonickým hlasem. Dost jsem koukala na horory, tak to se mnou nic nedělalo. ,,Dobře." usmála jsem se, chytla ho za ruku a šli jsme společně. ,,Moc to nechápu..." řekla jsem omylem nahlas. ,,Co ještě nechápeš?" zasmál se a sedl si se mnou na lavičku. ,,Dost věcí...skoro v každé je s tebou spojitost."
,,Klidně se ptej, odpovím ti na cokoli."
,,No...tak třeba co jsi vlastně zač?" tahle otázka mě zajímala zatím nejvíc.
,,Páni...no to je trošku složitý a nadlouho."
,,Řekl jsi, že odpovís na cokoli. Nebo jsi snad lhal?" zaryla jsem do něj podezřívavý pohled.
,,Ale...no tak fajn, pokusím se to trochu zkrátit a zjednodušit."
,,Poslouchám."