Březen 2015

Zpropadený Cleverbot - 5. část

27. března 2015 v 8:43 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
Omlouvám se, že tahle část bude trochu kratší, ale teď mě nic moc nenapadá a navíc jsem ve škole...tak doufám, že se vám bude líbit, protože dlouho nic nebylo :D

Probudila jsem se asi o dvě hodiny později. ,,Sakra!" vyjekla jsem, rychle vstala a převlíkla se do oblečení na koně. ,,Vesta, čapsy, rukavice, bičík, helma....nastěstí mám všechno..." popadla jsem tašku s věcma a utíkala ze schodů, málem se mi podařilo srazit Bena.
,,Kam běžíš?"
,,Na kurz ježdění, jdu pozdě..." už jsem při těch slovech otvírala vchodové dveře.
,,Půjdu s tebou." řekl rozhodnutě. Ani nevím jak, ale už stál předemnou oblečený.
,,Jak si to.....ale to je jedno, nastup si do auta." *sedla jsem si na místo řidiče a nastartovala. Ben si sedl dozadu. Vypadalo to, jako kdyby nad něčím přemýšlel, ale takhle vypadal dost často.
***
Po čtvrt hodině jsme dorazili ke stáji. Ještě mi zbývalo pět minut. Vystoupila jsem, doběhla do stáje, odložila si tašku s věcmi a začala rychle zametat uličku. Ben mi nemusel pomáhat, tak si jen prohlížel různé koně zavřené v boxech. Když jsem chodbu zametla, vzala jsem si hřbílko, jemný kartáč, hrubý kartáč a háček na kopyta. Dnes budu jezdit na Agaritovi. Je sice nejmenší, ale snadno se splaší. Přivázala jsem si ho a pečlivě vyčistila. Ben mě neustále sledoval a to byl trochu nezvyk.
,,Jestli chceš, můžeš mi přinést sedlo a uzdečku..." než jsem zvedla hlavu, byl zpátky i s věcmi. ,,Tak...díky..." vzala jsem si je a položila stranou, jako první jsem Agaritovi dala sedlo a utáhla podbřišník, ale ne moc, vždycky si ho utahuju až v hale. Pak jsem mu dala uzdečku a zapla tak, aby mu vyhovovala. O chvilku později přišla instruktorka a nandala mu zvony na přední končetiny. Agarit má ve zvyku si na ně při klusu šlapat.
,,Bene, klidně na mě můžeš počkat v autě. Tady je dost chladno."
,,Ne, budu se dívat."
,,Nebude tu nic moc k vidění, pokud se teda Agarit nerozhodne vykopávat." ironicky jsem se zasmála, nandala si čapsy, rukavice a helmu. V levé ruce už jsem držela bičík a v pravé pevně svírala Agaritovi otěže, aby neutekl. Instruktorka otevřela halu a já vešla za dalšími třemi jezdci dovnitř, Ben šel poslední a sedl si ke dveřím na dřevěnou bednu. Zavedli jsem koně na střed haly, sundali a upravili si třmeny, utáhly podbřišníky, přehodili koním otěže přes hlavu, protože jsme je již nemuseli přidržovat a vyhoupli se do sedla. Celou dobu jsem na sobě cítila Benovo pohled, byla jsem z toho trochu nervózní. Jako kdyby se snažil najít moje slabiny.
Po hodině jsme koně zavedli zpět do boxů, vyčistili a odsedlali.
***
V 20:45 jsme konečně dorazili domů. Měla jsem chuť se vším praštit a jít spát, ale musela jsem ještě Benovi připravit něco k večeři.
,,Jdi do obýváku, něco ti tam přinesu."
,,Fajn.." řekl lehce otráveně a odešel do obýváku. Celou cestu domů mlčel. Jako kdyby ho něco trápilo. V kuchyni ležely na lince dnešní noviny. Byly otevřené na 24 straně. ,,Dvanácti letou dívku někdo brutálně zabil u školy, celý okruh bude následující týden uzavřen." vzale jsem noviny do rukou a začala číst. Sice tedy nemusím do školy, ale měla jsem pocit, že s tím mám něco společného. ,,Kdo by tohle mohl udělat? Vždyť jí bylo jen dvanáct..."
,,Někteří už jsou takoví." ozval se přímo za mnou Benův hlas, ani jsem se neotočila a začala připravovat večeři. ,,Takže tady udu s tebou, ale rodiče by se měli tenhle týden vrátit a budou chtít vysvětlení proč tu jsi."
Ben se zlověstně usmál, ale já si toho nevšimla. ,,O to se mile rád postarám."