Zpropadený Cleverbot - 3. část

23. ledna 2015 v 21:23 | Anet |  Zpropadený Cleverbot ☢ dokončeno ☢
Po chvíli jsem se vrátila i s obkladem. Sedla jsem si vedle něj a dala mu ho na čelo.
Kouknul na mě a roztomile se usmál, obklad si na čele přidržoval. ,,Vážně díky, že se o mě staráš."
,,Za málo, ráda pomůžu..." na chvíli jsem se odmlčela ,,...ale co děláš u mě doma? A proč jsi od krve i když nejsi zraněný?"
,,To je nadlouho a navíc ti tím nechci motat hlavu." řekl trochu rozhozeným tónem a uhnul pohledem.
,,Jak chceš, ale ulevilo by se ti. Chceš něco k jídlu?"
,,Ne, nemám hlad..."
,,Jsi dost vyhublý." vyhrnula jsem mu mikinu a triko, byl vysoce podvyživený. ,,Tak to teda ne, budeš jíst ať chceš nebo ne." vzala jsem ho do náruče, protože mu nebylo ještě zrovna nejlíp a odnesla ho do kuchyně. ,,Kolik ti vůbec je?"
Snažil se mi vykroutit. ,,15....jen už mě pusť!" na to, že byl v takovém stavu měl vážně sílu.
Přivázala jsem ho k židli a začala krmit jako nějaké mimino. Po dlouhé době jsem to do něj všechno narvala a zase ho rozvázala.
Kouknul na mě skoro vražedným pohledem. ,,To mi snad děláš schválně..."
,,Moc neodmlouvej, kdyby si mě viděl v tomhle stavu udělal by jsi to samé."
,,Ani bych neřekl...ale vlastně díky, už je mi trochu líp..." zase se roztomile usmál a seskočil ze židle. ,,Dovedla by jsi mě prosím zpátky do obýváku? Moc se tu nevyznám..."
,,Jistě..." chytla jsem ho za ruku a odvedla do obýváku. ,,Nejsi unavený?"
,,Hmmm...tak trochu..." řekl a lehnul si na gauč. Ani ne po minutě usnul.
Přehodila jsem přes něj deku a odešla k sobě do pokoje. ,,Musím si srovnat myšlenky. Co je ten kluk zač? A proč se jmenuje zrovna Ben? Připomíná mi to Cleverbota.....a smrt Viky...."
Najednou jsem se probudila v posteli. Netušila jsem kolik je hodin, ani jak jsem usnula. Zazvonil budík. Vypla jsem ho a koukla se, kolik už je. ,,7:30?!" vylezla jsem rychle z postele. Naštěstí jsem byla ještě stále oblečená. Vyčistila jsem si rychle zuby. Dala do tašky potřebné učení a běžela do obýváku. Ben stále spal. Asi byl hodně unavený. Oblíkla jsem si bundu a sprintovala do školy. Na autobus bych musela čekat dalších 15 minut. Samozřejmě jsem přišla pozdě.
,,Aneto, už zase jdeš pozdě!"
,,Já vím, omlouvám se." řekla jsem se svěšenou hlavou a sedla si na své místo.
,,Hej, Anet. Máš ten úkol na dějepis?" zeptal se mě můj spolusedící. Bylo na něm vidět, že si ho potřebuje nutně od někoho opsat.
,,No jo..." dala jsem mu pomalu sešit. ,,Víš Kevine...vážně by jsi měl začít dělat úkoly doma."
,,A na co, vždyť si to tu můžu od tebe opsat a umím tatův podpis...a vůbec, tímhle tónem jsi se mnou ještě nemluvila. Neříkej, že tě smrt Viky tolik poznamenala...."
,,Už mi to nikdy nepřipomínej. Ty víš, že to byla moje nejlepší kámoška."
,,Máš pravdu, byla."
Konečně zazvonilo. Přišla jsem akorát na konec první hodiny. Dnešek bude děs.

Po pěti dalších hodinách jsem přišla domů. Ben stále ještě spal. Buď se vůbec neprobudil, nebo se dokázal ještě něčím unavit. Ale neměla jsem čas to řešit. Dnes mě ještě čekala hodina ježdění na koni. Bavilo mě to, byla jsem v tom i dobrá, ale prostě teď na nic nemám náladu. Odešla jsem zpátky k sobě do pokoje a svalila se na postel. Po chvíli se mi podařilo usnout.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sonaj1 Sonaj1 | 23. ledna 2015 v 14:09 | Reagovat

Juuu *-* Tešim sa na dalšiu tak piš piš :333

2 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 0:19 | Reagovat

Suprový!!! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama